Východ slunce

Vstáváme na východ slunce a jdeme k pláži. Ještě jsme stihli poslední opozdilé želvy, jak se vracejí do moře, ale měsíc už nesvítil, tak nebylo moc vidět. Fotili jsme východ slunce a když se rozednilo a bylo jasné, že teď už žádnou želvu nevyrušíme, tak jsme slezli na pláž. Obdivovali jsme stopy velkých želv, které se nejvíc podobaly obrovským kolejím od traktoru. I spousty stop malých želviček. Fascinovaly nás skořápky vylíhnutých vajíček, když jsme si uvědomili, jak je vylíhnutá želvička mrňavá a dospělá želva obrovská. Pak jsme se ještě chvíli koupali, měli jsme tuhle asi dvacetimetrovou písčitou pláž sami pro sebe. Celkově bylo tohle místo jedním z největších zážitků v Ománu.

Sur

Pak jsme sedli do auta a pomalu vyjeli zpět k severu. Náš čas v Ománu se bohužel krátí. Zajeli jsme do Ras Al Hadd, ale nic moc zajímavého tu nenašli. Původně jsme chtěli na trh, ale tady žádný není. Popojeli jsme tedy do dalšího městečka, které jsme si pamatovali z cesty sem. Později jsme zjistili, že tohle městečko je vlastně předměstí Suru a za mostem už je samotný Sur. Ještě jsme stihli v Suru projít nějaké krámky, než všichni zavřeli na siestu. Taky jsme se pokusili najít nějakou restauraci, ale nebyli jsme moc úspěšní, protože jsme našli jenom indickou, která nám už leze krkem. Navíc s číšníkem nebyla domluva, takže když Zdenička řekla že nechce čili, tak to odkýval a pak bylo to jídlo tak pálivé, že se nedalo jíst. Navíc přinesl víc jídla než jsme chtěli (každému v podstatě 2 porce) a pak se divil, že nechceme zaplatit, co jsme si neobjednali.

White Beach

Při odpoledni jsme se přesunuli do blízkosti údolí Wadi Shabs, kam jsme chtěli následující den jít. Udivilo nás obrovské množství lidí, které jsme tam při odpoledni viděli. My jsme zakotvili na White Beach, oblíbeném místě pro kempování. Kempování je tady oblíbenou zábavou. Naloží se auto jídlem a pitím a vyjede se na pláž. Autem dojedete samozřejmě až na místo, tam vybalíte gril, deky a piknikujete a klábosíte klidně až do rána.