Uva Halpewatte

Ráno vyrážíme autobusem k čajové továrně Uva Halpewatte. Od silnice stoupáme po silničce vzhůru. Obdivujeme krásnou květenu, mimo jiné vánoční hvězdu keřového vzrůstu. V továrně nabízejí prohlídku, ale protože je pondělí, tak to není prohlídka za plného provozu. V neděli se totiž nesbírají listy, a tak není co zpracovávat. Ale i tak je to zajímavá exkurze. Prohlídku začínáme v hale pro zavadání, následují rollery, fermentace, sušení a třídění. Celý postup a další detaily najdete v článku Čaj na Srílance. V budově byl sice zákaz focení, ale náš průvodce nás v klidu fotit nechal, jen to nemáme nikde publikovat. Průvodce uměl celkem obstojně anglicky, takže nám všechno hezky popsal. Nakonec jsme se uvelebili v návštěvnické místnosti, kde jsme dostali k ochutnání tři druhy místních čajů a pak jsme si i jeden koupili (o srílanském čaji na Srílance čtěte v samostatném článku Čaj na Srílance). Prohlídka nás stála každého 200R, ale když jsme si pak kupovali čaj, tak nechtěl slevit čaj, ale slevil vstup.

Z továrny jdeme dolů z kopce a po cestě se zastavujeme v chrámu Halpa. Bílá budhistická gompa, socha Budhy a chodba s výjevy ze života Budhy. V chrámu se určitě zastavte, je to příjemný odpočinek.

Chrám Dowa

Máme hlad, tak hledáme nějakou restauraci, ale dost neúspěšně. Až po dvou kilometrech chůze podél silnice, na křižovatce Kumbawela, obědváme smaženou rýži v místním motorestu. Pak jedeme autobusem k chrámu Dowa. Ten je zajímavý hlavně svou 4 metry vysokou sochou Budhy vytesanou ve skále.

Ayurvédská masáž

Pak už zpět do Elle. Po chvilce odpočinku v hostelu vyrážíme na pravou Ayurvédskou masáž. Hlavně na moje přání vynecháváme bylinnou saunu (resp. Navštěvujeme ji jen krátce pro nahřátí svalů) a stejně tak nějakou parní komoru. A jdeme rovnou na masáž, začínáme masáží hlavy, obličeje a pak celé tělo. Příjemná a voňavá záležitost. Za víc jak hodinovou péči platíme každý 2000R.

To už nás zase pronásleduje hlad. Po marném hledání té nejlepší restaurace v Elle se vracíme do Curd & Honey. Už zavírají (půlka dveří už je zabedněná), ale co by pro nás neudělali. Původně jsem chtěl něco malého, ale nakonec jsem skončil u rýže s rybím kari. Bylo to to nejlepší kari na Srílance. Přiměřeně pikantní a ne příliš pálivé, bylo z dobrot jako chlebovník (příbuzný klobáskovníku) a bylo ho víc než jsem dokázal sníst. Obsluha si s námi povídala a když jsem se ptal, z čeho je jedno kari (onen chlebovník), tak vzali baterku a venku před restaurací mi to ukázali na stromě. Prostě vařili tu delikatesy a byli nesmírně ochotní.