Tržiště

Prakticky celý dnešní den trávíme kuchařským kurzem. Začínáme v 11 hodin výletem do Galle na trh, kde nakupujeme potřebné suroviny. Když se zeptáme, tak nám Kiruna popisuje i různé další ovoce či zeleninu.

Palačinky

Po návratu z Galle děláme palačinky s kokosem. Palačinky jsou klasické, až na to, že do těsta přidává kurkumu, takže jsou zářivě žluté. Zajímavá je náplň, kdy nejdřív zkaramelizujeme cukr, pak přidáme vodu, další spoustu cukru a čerstvý strouhaný kokos a to celé pražíme až do vysušení. Palačinky hned spořádáme k obědu.

Srílanské kari

A pak už následuje ta pravá zábava. Nejdřív děláme kokosovou smetanu a kokosové mléko. To se vezme čerstvý strouhaný kokos, zalije se vodou a po chvíli se bere kokos nasáklý vodou do ruky a vymačkává se tekutina do misky – to je smetana. Vymačkaný kokos se vrací. Pak bereme kokos znovu, vymáčkneme a vyhodíme. Tekutina co zbude je kokosové mléko. To co vyhodíme se pak v Čecháh prodává jako strouhaný kokos (vtip).

Nejdřív děláme devilled brambory, což je taková příjemně pálivá dobrota. Pak následují všemožná zeleninová kari. Dá se použít skoro všechno, my máme fazole, okru, lilek a asi ještě něco. Vše děláme, hlavně na žádost Zdeničky, nepálivé. Což tedy neznamená, že by to nepálilo, ale že to nepálí tak moc. To že vám kari absolutně spálí pusu je jen pověra a neumětelství kuchařů, kari se dá udělat i tak, že cítíte z čeho je udělané. Nakonec děláme rybí kari, máme na to čerstvého tuňáka. Toho Kiruna rozděluje na poloviny a z půlky bude pálivé kari a z druhé půlky nepálivé. K její cti je nutno říct, že i když pálivé kari opravdu pálilo, tak pořád ještě to úplně nezničilo chuť tuňáka a naopak se to skloubilo ve výborné jídlo. A na závěr kurzu jsme to všechno snědli. Tedy ne všechno, zbytek má k večeři Kirunina rodina.

Finanční zajímavost

A na konec kurzu jen dvě zajímavosti. První je finanční. Byli jsme na kurzu tři, ještě angličanka Jo. Cena kurzu je 3000R na osobu, takže i když přeženu náklady, tak za dnešek vydělá Kiruna tak 7000R. Během dne se tam na další den na kurz zapsalo asi 7 lidí, takže druhý den to bude ještě mnohem víc. A teď srovnání, rybáři v Gal Oya si denně vydělají 500R-5000R, ale ta horní hranice je spíš z říše snů a pracují od 6 hodin ráno do večera. Rozdíl mezi výdělky „z turistů“ a „normální“ prací mi přijde dost propastný. Máme tedy platit cokoliv si místní obchodníci řeknou, protože jsou chudí a pro nás to jsou drobné, nebo máme smlouvat a chtít fér cenu?!

Balená voda

Druhá zajímavost z kurzu je, že jsme celou dobu vařili z balené vody. Prý to turisté vyžadují. Nepřijde vám to uhozené, když se každé jídlo minimálně 10 minut vaří? Paradoxem je, že co oko nevidí, to srdce nebolí, takže v restauracích, kde titíž turisté jedí a do kuchyně nevidí, tam by nikoho ani nenapadlo vařit z balené vody.

Masáž a zázvorové pivo

Večer jde Zdenička na masáž, překvapivě jsou masáže hodně zaplněné. Já mezi tím trávím čas v baru u zázvorového piva, což je nápoj, který nemá s pivem vůbec nic společného. Potom se přesouváme do Chilli baru, kde potkáváme Jo z kuchařského kurzu, tak klábosíme.