Sundarijal

Vyrážím chvíli po šesté. Nasazuju tempo, že předbíhám i nepálské nosiče bez nákladu. Cesta vede do kopce (asi 300 výškových metrů) a pak z kopce (asi 1000 výškových metrů). Naštěstí neprší. Ale obzvláště poslední kus cesty, kdy jdu víc jak hodinu vesnicí Sundarijal prakticky po kamenných schodech, je dost utrpení. Po deváté hodině jsem na autobusové zastávce a téměř ihned naskakuju do autobusu a jedu do Kathmandu. Nicméně myslím, že kdybych nebyl unavený, tak ten autobus předběhnu. Deset kilometrů tomu autobusu trvalo skoro 2 hodiny – víc jsme stáli než jeli. Celou dobu jsme jeli obydlenou oblastí a když chtěl někdo přistoupit, tak prostě doběhl autobus a za „jízdy“ naskočil.

Kathmandu

Před polednem jsem v Thamel Guest House, kde mě zadarmo nechávají vysprchovat, převléct a uschovat na odpoledne věci. Vyrážím na oběd a na nákupy. Na nákupy je potřeba vyrazit mimo Thamel, protože v Thamelu je všechno předražené. Naštěstí to jde pěšky. Kupuju jen drobné dárky a pár praktických věcí.

Celý nedočkavý a nervózní vyrážím na letiště v 16.45, takže odbavený a za pasovou kontrolou jsem 2 hodiny před plánovaným odletem. Jinak letiště v KTM je dost hrůza. Nic tu není, žádné obchody a na záchodech to děsně smrdí a nemají tam ani toaleťák. Hlavně, že tam naplno řve několik obrovských placatých televizí. Letadlo má ještě zpoždění, ale pro jistotu nám neřeknou, že máme zpoždění, ale nechávají nás stát v hloučku před dveřmi na letištní plochu.

Nepál

Každopádně Nepál byl zážitek. I přes ne úplně ideální počasí jsem si moc užil trek v pohoří Langtang. Občas mě nepálský chaos trochu vyváděl z míry, ale nakonec jsem se nad to povznesl a užval si pobytu tady.