Východ slunce u Sary Čelek

Ráno vstávám na východ slunce, respektive ještě před východem. Využívám toho, že jsem venku a zkouším noční fotku jezera (čas asi 5 minut při cloně 9). Pak ještě zalézám na chvíli do stanu, ale v pravou chvíli koukám, jak první paprsky ozařují štíty hor kolem jezera.

Koupání v Sary Čelek

Po snídani se jdeme koupat. Voda je krásně čistá a teplotu má tak na plavání. Po koupeli se chvíli nahříváme v paprscích slunce a užíváme si pohodičku.

Výprava kolem jezera

Před polednem vyrážíme na výpravu kolem jezera. Průvodce sice popisuje nějakou cestu, ale popis začíná slovy „od domu u jezera se dejte vlevo“ – ale mám v tu chvíli stát čelem k domu nebo zády? Vyrážíme po cestičce vlevo, stojíc zády k domu i k jezeru. Cestička jde přibližně podél jezera a stoupá vzhůru. I my stoupáme. Je celkem horko. Přicházíme na louku a cestička se postupně ztrácí v hustém porostu travin. Necháváme ležet batohy a vybíháme na kopec. Tam znovu nalézáme nějakou cestičku. Co ale ani náznakem nikde nevidíme, je jakýkoliv zdroj vody. Všude je sucho. Vracíme se k batohům, které ve vysoké trávě skoro nemůžeme najít. Ještě vylézáme na kopeček nad jezerem, který je kousek od nás. Je to jen kousek, ale musíme se hrabat porostem. Za tu námahu je odtud hezký výhled na jezero.

Pak scházíme dolů. Přeci nepůjdeme oklikou, a tak se vydáváme přímo dolů. Dokud jdeme trávou, je to dobré. Pak je ale svah příkřejší a příkřejší a porost se mění z trávy na trní. Hezká cesta plná dobrodružství. Zachraňuje nás koryto vyschlého potoka, které vegetace ještě nestihla úplně spolknout do svého chřtánu. Alespoň z jeho větší části. Ani tak to není cesta rájem, ale je to jen předpeklí. Nicméně ještě za světla scházíme k jezeru a nacházíme pěkné místo pro stan. Od stavění stanu si na chvíli odběhneme, když zapadá slunce za hory na druhém břehu jezera, je to krásná podívaná.