Istanbul

Asi v 8 hodin přilétáme do Istanbulu. Už jsme vIstanbulu oba byli, tak máme hned snazší orientaci. Měníme jen minimum tureckých lir a metrem a tramvají jedeme do centra města. Vystupujeme na zastávce Sultanahmet, hned vedle Modré mešity. Obcházíme mešitu a za ní je několik uliček plných hostelů. Pár jich obcházíme a nakonec vybíráme příjemný hostel Nobel Guesthouse, kde máme 2 lůžka ve 4 lůžkovém pokoji (za 12EUR/osobu). Velkou výhodou tohoto hostelu je střešní posezení, kde se podávají snídaně a je odtud výhled na moře a na Modrou mešitu. Chvilku dřímáme a pak vyrážíme do istanbulských ulic.

Cestou si kupujeme zmrzlinu. Zmrzlinář se předvádí a s kornoutem zmrzliny si různě háže a ucukává s ním, když ho chceme vzít do ruky. Scházíme dolu k moři, tam se jdeme kouknout do krásné mešity a pak vyrážíme do ruchu bazaru. Zdenička je v sedmém nebi, ochutnává dobrůtky, okukuje barevné šály a různé šperky. Já okukuju koření a užívám si ruch bazaru.

Zmoženi letem, sluncem, časovým posunem a vůbec, uléháme celkem brzy do postele. V noci se probouzíme a jdeme se podívat na střechu hostelu, je tu fakt krásný výhled.

Basillica Cistern

Ráno se jdeme podívat do Basillica Cistern. Je to podzemní nádrž na vodu postavená na místě dřívější baziliky (odtud ten název). Vnitřek cisterny je postaven z kusů dovezených z různých míst. A tak tu najdete sloupy různých architektonických stylů, nebo například patu sloupu s reliéfy medúz, které se tu pravděpodobně ocitli zcela náhodou, ale už okolo nich vznikají legendy. Jediná nevýhoda cisterny je, že mě dovnitř nepustili se stativem (prý stativ mají profesionálové a o ty oni nestojí).

Na odpoledne máme naplánovanou návštěvu Velkého bazaru. Bohužel je zavřený – je ramadán. Alespoň si po cestě dáváme výborný kebab. A tak nám nezbývá, než se vrátit na bazar, kde jsme byli včera (hrůza). Zdenička je neúnavný nakupující, a tak nakupujeme celé odpoledne. Máme spoustu dárků pro naše blízké. Z trhu jdeme na vodní dýmku. V restauraci je téměř prázdno. Usedáme a věnuje se nám velice milá a usměvavá obsluha. Pokuřujeme dýmku a užíváme si klid zapadlé restaurace. Se setměním začíná do restaurace proudit jedna turecká rodina za druhou a nastává takový frmol, že máme problém přivolat číšníka, že chceme zaplatit. Vycházíme ven z restaurace a ulice jsou plné lidí, park je pokrytý dekami piknikujících Turků a všude je spousta lidí a hodně veselo – je ramadán, čas půstu.

Procházíme se nočními uličkami a potom jdeme na hotel a spát.

A to je konec, skoro

Vstáváme hodně brzo ráno a pozorujeme východ slunce ze střechy našeho hostelu. Pak jdeme ještě před snídaní ven. Procházíme prázdnými uličkami, až dojdeme k Modré mešitě. Oficiálně je ještě uzavřena, ale dveře pro muslimy jsou otevřené. Nejdřív opatrně nakukujeme, pak si Zdenička bere šátek a jde dovnitř. Pak jdu dovnitř i já. Mešita je téměř prázdná a nikomu zjevně nevadí, že tam jsme. Dělám pár fotek mešity ze stativu – ani to nikomu nevadí. Vracíme se do hostelu a dokonce ještě stíháme snídani. Hodná obsluha hostelu nám ji dala dřív než je začátek, protože nám letělo letadlo. Kdybychom snídani nestihli, tak by nám i dali něco s sebou na cestu. Těsně před odjezdem utrácíme poslední turecké liry za náušničky a městskou dopravou jedeme na letiště.

A to je konec naší dovolené. Strávili jsme v Kyrgyzstánu téměř 3 týdny a byla to úžasná dovolená naprosto podle našich představ. Kyrgyzská příroda nás okouzlila, a i když jsme předem viděli fotky a očekávali krásnou přírodu, tak nás realita překvapila a dostala. Stejně jako příroda jsou na Kyrgyzstánu úchvatní také Kyrgyzové, je to národ srdečných, usměvavých a milých lidí, kteří vás vždy rádi pozdraví, dají se s vámi do řeči a případně vás pozvou na nějakou dobrotu. Po všech stránkách jsme si tedy tyto 3 týdny naplno užili a budeme na to ještě dlouho vzpomínat jako na nejkrásnější zemi, co jsme kdy navštívili.