Arba Minch, Nechisar, Chamo

6.11. Ziway

Zastavili jsme se v Adis na české ambasádě kvůli ztracenému pasu. Pak jsme jeli dál po kvalitní asfaltové silnici až do Ziway, městečka u stejnojmenného jezera.

Šli jsme se trochu cournout po městě a koukám že všude bylo spousta holičství. Já už jsem oholit potřeboval a řekl jsem si že se nebudu mořit s jednorázovým holítkem a nechám se oholit. No a když už jsem v tom křesle seděl, tak že si nechám oholit i hlavu. Chvíli trvalo než to holič pochopil, ale povedlo se. Vzal strojek a oholil mě. Už jsem se chtěl zvedat, ale on vzal štětku, namydlil mě včetně hlavy a v holení pokračoval. Nejdřív začal speciálně doneseným jednorázovým holítkem, ale pak ho zahodil s tím že je nanic a přede mnou rozbalil novou žiletku. Strávil jsem tam asi hodinu. Celou dobu měl plné holičství a všichni se hrozně bavili jak tam holí bělocha dohola.

V Ziway jsme měli trochu problém s jídlem, všude měli jen injaru. Nakonec jsme zapadli do nějaké místní jídelny, kde měli tibs s chlebem.

7.11. Arba Minch

Ráno se jdeme podívat k jezeru. Je tam spousta odpadků a špína. Dál od města by to asi bylo lepší. Nafotím pár ptáků Marabu a jdeme zpět. Posnídáme v místní cukrárně džus a sladkosti, výborná snídaně.

Frčíme dál na jih. V Shashemen odbočíme z krásné asfaltové silnice na tankodrom. Projíždíme oblastí kde se pěstují banány a cukrová třtina. Skoro každý muž si nese mačetu na sklízení banánů, spousta lidí okusuje klacek (třtina) a spousta lidí se snaží podél silnice prodat banány, obvykle celou větev.

V Arba Minch máme trochu problém sehnat hotel, resp. je tu nějak draho. Večer jdeme na jídlo, tradičně neumí anglicky, ale i ochota s kterou k vám obvykle přistupují je nějak pryč. Už jsme se zvedli že jdeme pryč, když na nás volali že nám teda jídlo dají. Ochutnali jsme i místní víno, bílé, ale bylo teplé a ne moc dobré. Při placení další překvápko, prostě je tu draho. Začlo pršet tak padáme do hotelu. Hlavně aby brzy přestalo, protože jinak nebudou cesty v parku Nechisar sjízdné.

8.11. Chamo a Nechisar

Ráno vyrážíme do národního parku Nechisar. Za malý peníz dostaneme vstupenku s fotkou zebry a můžeme jet. Tentokrát ani nemusíme mít doprovod. Hned na začátku parku máme defekt. Zadřela se brzda a jedno kolo se prostě netočí. Asi půlhodinka pokusů a laborování se vším co v autě je a brzda je odpojená. Nevadí, máme ještě 3 a můžeme jet dál.

Po chvíli narazíme na auto, které nás předtím předjíždělo a jeden z jeho pasažérů nám ukazuje ať zastavíme a ukazuje do houští. Kousek od cesty je zebra. Nadšeně jsme vyskočili a snažili se jí vyfotit. Po dalším kousku jízdy se situace opakovala. Na vyhlídce na jezero Chamo jsme je předjeli. Za chvíli jsme kousek od cesty viděli celé stádo zeber. A pak další a další. Koní v pyžamu jsme si užili. Pak se začli sbíhat mraky a lehce poprchávat.

Cesta parkem rozhodně byla hodná teréního auta. Na cestě zpět jsem ukecal řidiče že mě na chvíli pustí k řízení. Nejdřív nechtěl, ale nakonec svolil a na lehčí části mi to půjčil. Byla to sranda, na mokré a kluzké jílové cestě je náhon na všechny 4 kola znát a síla motoru taky.

Byl akorát čas oběda, tak jsme s Mulem vyrazili na oběd. Dali jsme si místní specialitu fish lep-lep. Kousky ryby v pálivé omáčce. A komu by to přišlo málo kořeněné tak přidali ještě takovou pastu. Naštěstí byla vedle, protože to byl fakt smrťák.

Po obědě jsme se ještě stavili v bance vyměnit nějaké peníze a pak hurá na loďku na jezero Chamo. Jedeme takovou malou, plechovou loďkou se stříškou. Jedeme na místo zvané Crocodille market. Ne že by se tu dal koupit krokodýl, nebo nedejbože třeba kabelka z krokodýla. Je to jen místo kde se krokodýli rádi vyhřívají na sluníčku a tak se jim můžete podívat na zoubek. A opravdu, leželi na břehu, užívali si afrického slunce a cenili na nás zuby. Nevím proč, ale krokodýli když se vyhřívají, tak s otevřenými tlamami.

Ve vodě kolem bylo asi 5 hrochů. Líně si plavali ve vodě, občas se vynořili, koukli po nás, zatřepali ušima a zase pod vodu pro něco na zub.

Chtěli jsme si prohlídnout krokodýli co nejvíc zblízka, ale loďka už blíž kvůli mělčině nemohla. Přesvědčili jsme tedy kapitána, aby nás kousek dál vysadil na břeh a šli jsme ke krokodýlům po souši. Šli jsme, už nechráněni loďkou k té spoustě zubů. A najednou se krokodýli, jako jeden ještěr, vrhli do vody. Utekli, srabi.

Nasedli jsme zpět do loďky a vyrazili zpět. Z auta jsme se nechali vyložit u hotelu Bekele Mola, který má restauraci s nádherným výhledem na most bohů a obě jezera. Bohužel se zamračilo a začlo poprchávat, což nám trochu pokazilo výhled. Po cestě jsme hledali nějaké místo na večeři, ale nějak se nám nic nepozdávalo. Nakonec jsme šli do hotelu hned vedle našeho. Měli celkem výběr jídel za ne nejvyšší ceny a byli ochotní. Dal jsem si výborný rybí guláš.Po jídle jsem chtěl víno Goudar, ale neměli ho. Za chvíli přiběhli a už bylo, to potěší. Goudar je červené a ,ač to není žádné špičkové víno, pít se dalo a rozhodně bylo lepší než to z předešlého dne.

9.11. Znovu Ziway

Ráno jsme vyrazili zpět do Ziway. Cestou jsme v jedné vesnici zastavili na trhu. Byla to sranda, protože tady asi cizince v životě neviděli, tak s námi šel dav asi třiceti lidí, převážně dětí. Trochu nevýhoda bylo že se špatně fotilo. Kdykoliv jsem vytáhl foťák, tak se přede mně všechny děti nahrnuly.

V Ziway znovu do téhož hotelu, byl hezký a levný. Tentokrát jsme si s jídlem nechali poradit a Tourist hotel byl výborný. Akorát počítat neuměli, tak jsem je to musel při placení učit. Po večeři jsem ještě skočil na internet a pak na nákupy. Obzvlášť z amharského slabikáře jsem měl radost.

10.11. Adis

Ze Ziway je to už jen kousek cesty do Adis. Jsme tam asi v 10 hodin. Jdeme do cestovky zúčtovat, nakonec je to bez problémů. Pak hledáme hotel. Je dost brzo, tak máme problém že buď chtějí víc peněz nebo nás ubytujou až večer. Nakonec se zadaří, je náš řidič říká, že je to tak trochu hodinový hotel.

Po výtečných, zcela neetiopský steacích, které jsme si dali k obědu, nás Mule vzal na místní tržnici. Je to opravdu místní tržnice s místními cenami. Velkým hitem se stali konvičky na kafe. Jedné stařence jsme úplně vykoupili všechny konvičky (myslím že měla radost).

Po nákupech nás Mule vzal ještě na vodní dýmku. Trochu mě znejistěl, když říkal že je to „tak trochu nelegální“. Zaparkovali jsme u řady stánků a Mule ukázal na dvířka mezi dvěma stánky, která tam předtím snad ani nebyla. Za nimi byla malá prázdná místnost a několik lidí. V zadním rohu byly u země další, jen asi metr vysoká dvířka. Za nimi už byla kuřárna. Takhle si představuju drogové doupě, akorát tohle bylo bez drog, pokud tedy nepočítáte tabák a chad. Dýmka byla zase peprmintovo-jablečná, i když Hanka peprmint zatvrzele popírá :).

Večer jsme zašli zase do stejné hospůdky jako na oběd, ale už jsem si dal radši jen salát a vínečko.

11.11. Sladký domov

Ráno nás Mule dovezl na letiště. Loučení, formulář a už jsme v letadle. Cesta byla dlouhá a nudná. Většinu cesty jsme letěli přes poušť Súdánu a Egypta, takže výhled mizerný. Popravdě, v téhle nekonečné pustině bych nikdy nechtěl uvíznout. Pak už jen čekání v Istanbulu a jsme doma. Příruční zavazadlo jsem měl naštěstí plné oblečení, tak jsem ho na sebe v Praze všechno nandal.

A to je konec, přátelé

Teď už zbývá jenom se rozloučit s černým kontinentem. Znovu nashledanou 🙂 Cesta Etiopií byla plná skvělých zážitků. Najeli jsme 4000 kilometrů, strávili jsme tam 3 týdny a viděli jsme velkou část této chudé africké země.

Prohlédněte si také fotky od jezer Chamo a Abaya. A pokud se do této země chystáte, tak by se vám mohlo hodit pár praktických rad z Etiopie. Pokud si chcete přečíst celý cestopis od začátku, tak začněte povídáním o Lalibele.

Facebooktwitterreddit

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *