26.10. Debark

Večer přijíždíme do Debarku. Ještě jsme stihli otevřenou kancelář národního parku, tak jsme mohli domluvit vše na ráno. Dohadovali jsme se dlouho, ale nakonec jsem musel ustoupit a vzdát výstup na Ras Dashen. Pořád jsme ještě plánovali jet do Danakilské prolákliny a shodou nešťastných událostí jsme neměli moc peněz. A hlavně ve skupině nebyla moc nálada pro výstup – krom mě a Hanky tam nikdo moc nechtěl.

Docela jsem byl překvapený, že dost hotelů v Debarku bylo plných. Nakonec jsme se ubytovali v Red Fox hotelu za 70Birr za pokoj. Rovnou jsme si radši zamluvili pokoje na noc až se vrátíme z hor.

Pak jsme šli na jídlo. Ale byl „fasting day„ takže se nikde nedělalo maso. Na výběr byly špagety nebo vajíčka. Špagety byl ale hodně nadnesený název, byly to těstoviny s rajským protlakem.

27.10. Gich kemp

Ráno vyjíždíme celkem brzy. Průvodce a strážce čekají před hotelem. U brány do parku ukazujeme potvrzení že jsme zaplatili a už jsme v parku. Jedeme do vesnice Sankabar. Tam se na 5 dní rozloučíme s řidičem a bereme nejpotřebnější věci do batohů na záda.

Ze Sankabaru jdeme nejdřív vlevo pryč od cesty až narazíme na sráz dolu. A pak už vede celkem vyšlapaná cestička po okraji srázu. Jsou tu nádherné výhledy a fantastické scenérie. Po asi hodině chůze přicházíme na vyhlídku naproti asi 400 metrů vysokému vodopádu. Je odtud překrásný výhled a pohled dolů, pod sebe, do rokliny vytvořené vodopádem je úchvatný. Z vyhlídky se kousek vracíme a pak se dáme vlevo, nahoru až dojdeme na cestu z Debarku do Cheneku. Jdeme kousek směrem na Chenek a pak uhneme z cesty doleva a pokračujeme podél potoka. Nad malým vodopádem potok po kamenech přejdeme, kousek vystoupáme a pokračujeme protiuproudu do vesnice Gich a do stejnojmenného kempu. Ve vesnici nás vítá spousta místních dětí. Ve vesnici vyjdeme do kopce a dáme se doleva. Ale pozor na psi, jsou tu opravdu zlý. Kousek za vesnicí už je kemp. Poznáte ho podle altánku kde spí průvodci, kamenného domku kde je pánem kuchař, pokud s sebou nějaké máte, a podle 2 obřích lobélií.

Večer ještě vylezu na blízký kopec podívat se na západ slunce. Tam jsem potkal místního pastevce Danyho. Klučina trochu mluvil anglicky, akorát výslovnost byla dost matoucí. Třeba když prohlásil že zítra tetička zemře (tommorow aunt die) a myslel že zítra je tetičky den (tommorow aunt day), tedy asi narozeniny.

Tma tady padá celkem rychle a docela brzo. Navíc jakmile zajde sluníčko, tak začne být celkem zima, takže už asi v 7 hodin jsme zalezlí ve stanech a spacácích.

28.10. Imet Gogo

Dneska jdeme na lehko na okružní výlet okolo Gich kempu. Ačkoliv zastavujeme na focení, brzy předejdeme izraelský pár, který vycházel před námi. Po cestě je spousta lobélií a hezké vyhlídky z riftového zlomu. Naším prvním cílem je vrchol Imet Gogo (3926m.n.m.). Pod vrcholem zahlédneme menší stádo opic. Asi jsem je dost zmátl, protože jsem stádo obešel z druhé strany než ostatní a hlavní samec pak nevěděl kterou stranu hlídat dřív. Tak seděl a vřeštěl na nás.

Z vrcholu Imet Gogo je fantastický výhled do okolí. A nejen to, když jsme tam byli tak na obloze plachtilo několik dost velkých dravců. Je radost je pozorovat. Leželi jsme, vyhřívali se na slunci a pozorovali let těch nádherných ptáků.

Z Imet Gogo jsme vyrazili zpět po okraji riftového zlomu. Cestou jsme potkali velké, asi padesátihlavé, stádo opic Gelada Baboons. Nechali jsme věci u průvodce a vyrazili na lov. Dalo to dost práce, ale nakonec jsem se dostal celkem blízko. Pak už jsem si jen sedl a pozoroval okolo mně blbnoucí opice. Malé opičky skáčou a dělají přemety, starší samci se občas za hlasitého jekotu škádlí a mezi tím si všichni láskyplně vybírají kožichy. U opic jsme strávili hodně přes hodinu. Když jsme se vrátili na místo kde jsme zanechali věci a průvodce tak už tam nikdo nebyl. Vyrazili jsme tedy dál po hřebeni a na následujícím vrcholu jsme ostatní dohnali. Po rychlé svačině jsme vyrazili na další vrchol a z něj už nás jen čekala cesta z kopce zpět do kempu. Ke stanům jsme přišli asi ve 2 odpoledne.

Po krátkém odpočinku jsme s Hankou vyrazili do vesnice na kafe. Řekli jsme průvodci že strážce sebou nepotřebujeme a šli jsme. Ve vesnici jsme hledali jeden dům, když tu na nás vyběhli 2 hodně rozzuření psi. Naštěstí je nějaký vesničan kamenem zahnal. Nakonec jsme dům našli. Co mě překvapilo byl zámek na dveřích. Tentokrát jsme měli kafe uvnitř. Bezprostředně po vstupu jsem nic neviděl, protože uvnitř byla tma a dým. Chýše nemají okna ani komín, a to je uvnitř malý oheň. Když si oči zvykly, mohl jsem si prohlédnout vnitřek. Vše je tu v jediné místnosti – postele, oheň, slepice, kočky i vysoké nádoby z pálené hlíny v kterých skladují obilí. Nevšiml jsem si žádné výzdoby, a ani žádných náboženských relikvií (zdejší obyvatelé jsou muslimové, ale ani typickou mešitu jsem ve vesnici neviděl).

Příprava probíhala obdobně jako v Lalibele. Jen použili méně kávy, dostali jsme všechny 3 nálevy a jako pochutinu jsme dostali pražený ječmen a vařené brambory. Trochu jsem se bál následků kvůli hygieně, tak jsem si po návratu pořádně loknul slivovice.

Po kávě si Hanka nechala udělat afro účes. Byla to úžasná zábava pro dost lidí z okolí. Já jsem mezi tím fotil. Jednomu klučinovi jsem ukázal jeho fotku na displeji foťáku a ten si to chtěl hned zkusit. Tak mával foťákem a držel spoušť. Asi na dvou fotkách z padesáti bylo něco smysluplného. Hanky účes nevydržel ani do rána, ale za tu srandu to stálo. Na cestu zpět jsem se vyzbrojil proti psům klackem a kamenem, ale naštěstí bylo vše v pohodě.

Večer jsme uklohnili jídlo a pak si sedli s průvodci u ohně. Po setmění byla pořádná zima, tak se nám od tepla ohýnku nechtělo. Navíc s průvodci byla dost sranda. Dávali se různé hádanky, zpívali a tak. Cestou od ohně jsme ještě zkoukli nádhernou jasnou noční oblohu plnou hvězd.

Přečtěte si pokračování treku v Simien Mountains. Prohlédněte si také fotky ze Simien Mountains. A pokud se do této země chystáte, tak by se vám mohlo hodit pár praktických rad z Etiopie. Pokud si chcete přečíst celý cestopis od začátku, tak začněte povídáním o Lalibele.