Abisko-Turist

Budím se celkem brzy, na sedačkách se mi moc dobře nespalo. Okolní krajina je úchvatná, všude je plno sněhu a obzor je ozářený východem slunce. Už cesta vlakem je zážitek sám o sobě. Dáváme si snídani a další partii Citadely.

Asi v 11 přijíždíme do stanice Abisko-Turist. Rychlou akcí vykládáme věci, vlak odjíždí a po chvíli se ocitáme osamoceni na malé vlakové zastávce. Počasí je celkem přívětivé, je pod mrakem, ale teplo. Montujeme naše bobo-pulki, nakládáme batohy a jdeme k turistickému centru. Tam v předsíňce rozbíjíme první tábor. Lukáš charizmatem svých paštikových zubů přesvědčuje obsluhu, že 3 z našich termosek plní horkou vodou. Jíme, převlékáme se a využíváme toalet – asi na dlouho poslední pohodlné.

Kungsleden – na trase

Přibližně v 1 hodinu vyrážíme na trasu. Chvíli mi trvá, než se sžiji s celkem těžkými boby za sebou. Ale daří se a užíváme si cestu severskou divočinou.

Cesta je perfektně značená, značení vypadá jak značka železničního přejezdu a je každých tak 30 metrů, tak si připadáme jak na nádraží. Navíc je cesta projetá skútry a předchozími výpravami. Sluníčko se marně snaží prorazit hradbu mraků, ale nefouká vítr a je celkem teplo. Cesta vede víceméně rovnou krajinou podél řeky Abiskojakka, ale okolo nás se pomalu zvedají hory. Procházíme porostem bříz, samozřejmě v této době holé, vše ostatní je skryté pod vrstvou sněhu.

Abiskojaure

Okolo 6. hodiny dorážíme zkratkou přes jezero Abiskojavri k chatě Abiskojaure. To už je celkem zima a fouká vítr. V chatě bychom mohli spát za asi 360 SEK, my volíme variantu spaní ve stanu za 100 SEK (alespoň můžeme využít kuchyňku). Jinou volbou než spát zde by bylo jet další asi 3 km ven z národního parku, kde bychom si mohli postavit stan kdekoliv.

Stavíme tedy stan a zalézáme do kuchyňky. Je plná lidí, ale brzy se vyprazdňuje. Využíváme tento luxus a vaříme nejsložitější jídlo – rýži s dehydrovanou omáčkou a trochou špeku pro chuť.