Hrad Ajloun

Ráno po snídani vyrážíme na hrad (vstup 1JD/osobu). Celkem zajímavá a zachovalá zřícenina hradu z křižáckých dob. Je tu překvapivě celkem dost turistů, ale i hodně místních výletníků.

Než stihneme hrad opustit, tak nás odchytává policista a ptá se, kam máme namířeno. Do Pelly. A kde že budeme nocovat. Venku, ve stanu. To prý není možné. Nenecháme se odbít, tak nás vede do své policejní budky. Opisuje si naše pasy, vyptává se. Asi vypadáme, že víme co děláme, tak nám dává svoje telefoní číslo, že kdyby se něco dělo tak máme zavolat a pouští nás. Jsme tu prostě za podivíny, ale taky o nás má starost.

Trek do Pelly

Asi v 11 hodin vyrážíme podle vágního popisu cesty v průvodci (od hradu na západ) a mého odhadu podle satelitních snímků na googlu. Hned kousek od hradu potkáváme jordánskou rodinu (cca 20 lidí) na pikniku. Musíme se s nimi vyfotit a hned nás zvou na čaj. To se nedá odmítnout. Ti co umí alespoň pár slov anglicky nám představují celou rodinu. My se zas snažíme zapojit naše základy arabštiny.

Loučíme se s rodinkou a za chvíli potkáváme skupinu arabek. Jdou proti nám, zpívají, tančí a smějí se na celé kolo. Musíme se s nimi alespoň vyfotit. Pak už je krajina opuštěnější, potkáváme jen několik pasáčků ovcí a koz, se kterými se s úsměvem zdravíme „Salama Aleykum“. Krajina je krásně zelená, louky plné rozkvetlých kytek a stromů.

Sešli jsme do údolí, kde má naše cesta pokračovat přes kopec. Nějak se nám nedaří najít tu správnou cestu. V nejpřímější cestě k dalšímu orientačnímu bodu podle GPS nám stojí plot a brána. Tu nakonec prostě přelézáme a po poli dojdeme ke korytu vyschlého potoka, kterým vstoupáme vzhůru. Pak loukami s travou po pás, kde pro jistotu bouchám hůlkami o sebe, abych odehnal případné hady. Ne že bychom nějakého viděli, ale pro jistotu.

Přecházíme silnici a scházíme údolím dolů. Údolí je porostlé hustým lesem, který je čím dál tím hustší a sestup je čím dál tím těžší. Pokračujeme údolím po jeho levé straně. Prodíráme se houštím a hledáme pěšinky vyšlapané kozami a postupujeme dál a dál. Nakonec vidíme na opačné straně údolí byzantskou zříceninu, u které je podle průvodce pěkné kompování. Podle pohledu z dálky by bylo mnohem lepší jít celou dobu po hřebenu na pravé straně údolí. Ještě asi hodinu nám zabere cesta přes údolí a nahoru do kopce.

Ze zříceniny zbyly jen obvodové zdi a stavba je zarostlá travou a trním. Ale kousek od ní jsou dvě krásné louky na stanování. Jen je třeba dávat pozor na podzemní nádrže, do kterých je jen malý vstup nahoře, ale uvnitř je dost hluboko i široko.