Ráno pozorujeme východ slunce skrz vchod stanu zachumlaní ve spacácích. Krásný rudý kotouč slunce postupně osvětluje oblohu, až se s plnou parádou vyhoupne nad hory.

Údolí Altyn Arašan

Scházíme údolím po krásných loukách, míjejí nás Kyrgyzové, ale i turisti. Dole v údolí jdeme okolo pasteveckého domku a dáváme se do řeči s paní domu. Dostáváme domácí jogurt a čerstvý chléb. Je to nejen výborné, ale vzhledem k tomu, že už nemáme žádné zásoby, tak to přichází dost vhod.

Horké prameny

Pokračujeme stezkou kolem řeky. Po cestě potkáváme Čechy, kteří nám radí, kde jsou volně přístupné horké prameny. Z našeho směru to znamená projít vesnicí, za posledním barákem zahnout doleva k řece a pak po prudu řeky. Pramenů je tam několik a ten poslední je nejhezčí. Ve skalním převisu je kamenná hráz a za ní bazének s příjemně teplou vodou. Z bazénku je výhled na divokou řeku pod námi. Akorát tady chvilku nikdo není, tak si užíváme bezva koupání.

Od horkých pramenů stoupáme zpět na cestu a jdeme do vesnice sehnat odvoz do Karakolu. Bohužel nikoho nemůžeme sehnat. Vydáváme se tedy pěšky, s tím, že třeba někoho stopneme. Ze začátku je cesta hezká, ale pak už je nudná, úmorná a zdá se být nekonečná. Celou cestu se nám nedaří nic stopnout, ono taky skoro nic nejezdí, a tak jdeme celých 15km k hlavní silnici po svých. Řádně uchození přicházíme k asfaltové silnici a stopujeme. Tentokrát se na nás usmívá štěstí a téměř okamžitě jede maršutka do Karakolu. Díky duchapřítomnosti děvčat se necháváme vysadit kousek od Yak Tour a jdeme se ubytovat. Tentokrát máme čtyřlůžkový pokoj za 250SOM na osobu. A hned se jdeme najíst a oslavit návrat do Kalinky. Samovar, vodka, solianka, steak a další dobroty, zkrátka máme hostinu, jak se patří.