Chiang Khong

Z Chiang Mai jsme vyrazili autobusem do Chiang Khong, městečka na hranicích s Laosem. Cesta to byla dost únavná a trvala až do večera. V Chiang Khong jsme odehnali taxikáře a šli obléhat stánek s palačinkami. Až když jsme ukojili své chutě, vydali jsme se volným krokem teplou nocí hledat ubytování. Po nadprůměrně mnoha neúspěších, zapříčiněných hlavně vysokou cenou, jsme si našli nocležiště v celkem příjemném, i když objektivními kvalitami podprůměrném, guesthousu.

Ráno jsem nekompromisně donutil Zdeničku vstávat a celkem brzy jsme vyrazili k hraničnímu přechodu. Po asi kilometru chůze po hlavní silnici jsme jej našli. Poučeni průvodcem, vyrazili jsme k thajskému úředníkovi pro výstupní razítko. Ten mě tak rozhodil svým požadavkem, abych vyplnil svojí výstupní kartu, že mi z fotobatůžku, odkud jsem vyndaval pas, vypadl foťák. No a aby byla zkáza úplná, tak můj úlek nad vypadnuvším foťákem způsobil vypadnutí druhého objektivu, který trefil foťák ležící na zemi. Nakonec ještě vypadlo pár sprostých slov z mých úst. Zdenička mi pomohla vše sebrat (mimo těch nadávek) a šli jsme stranou od okýnka ze kterého na mě stále nezúčastněně koukal thajský úředník. Po rychlém přezkoušení jsem naštěstí zjistil, že až na bouchnutí na těle, fotoaparátu nic není a normálně fotí dál. Vyplnil jsem požadovanou kartičku, předal ji úředníkovi (stále nezúčastněnému) a dostal razítko. Pak jsme se přesunuli na loď, která nás převezla přes Mekong do laoského města Houai Xai. Na Laoské straně jsme si zažádali o vízum, prošli přes několik okýnek a vstoupili do Laosu. Hned prvním překvapením byla zavřená směnárna na hranicích (ačkoliv otevřeno mít měla). Naštěstí se tu dá všude platit bhaty. Jdeme si dát ovocný shake. Pak najdeme banku, vyměníme peníze a jedeme na autobusové nádraží. Několik taxikářů odmítneme, než najdeme někoho s rozumnou cenou. Celkově byl přechod z Thajska do Laosu dost šok, všichni jsou tu tak nějak laxní a neteční.

Na autobusovém nádraží máme štěstí, akorát stíháme autobus do Louang Nam Tha. Nakonec bus ještě čeká na kdoví co, a tak přisedneme k ženštinán, které přímo na nástupišti prodávají nějakou polívku. Nudle z hrnce, růžová voda, kokos, cukr, sůl, chilli a je z toho to nejhnusnější, co jsme za celou dovolenou jedli. Ta růžová voda chutnala jak lák od okurek, chilli pálilo jak ďas a nudle byly rozvařené. S křečovitým úsměvem jsme snědli pár lžic a raději naskočili do autobusu.

Luang Nam Tha

Cesta do Nam Tha trvala skoro 5 hodin. Dojeli jsme chvíli před západem slunce. Do města jsme se pak dostali už za tmy. Našli jsme si ubytování hned naproti nočnímu trhu. Sice trochu dražší, než jsme byli z Thajska zvyklí, ale za to to byl pěkný čistý pokoj.

Po ubytování jsme vyrazili na trh něco pojíst. Zastrašeni předchozí zkušeností, dlouho jsme nemohli nic vybrat. Já jsem si nakonec dal nějakou zeleninu s rýží a Zdenička se našla u stánku s vaflemi a pečenými banánky.

Náležitě posilněni, vyrazili jsme shánět informace o treku do džungle. V jedné agentuře měli plno, ale nakonec jsme uvěřili solidnosti druhé a domluvili si dvoudenní trek. Byli ochotní podat spoustu informací a odpovědět všetečné dotazy. Na místě se sešlo celkem 6 zájemců, takže jsme šli ve skupince s Kanad’anem, Američankou a dvěma Holanďany.