Arkit

Ráno v Toktogulu vstáváme brzy a jdeme na autobusák. Nasedáme na maršutku do Tash Kömür(175SOM/osobu). Je to cesta hrůzy, maršutka je nacpaná, místo na nohy žádné a ještě se o něj dělíme s krabicemi. Navíc je hrozné vedro a maršutka sotva jede. V Tash Kömür jsme k polednímu. Rozdělujeme se, Zdenička se jde zeptat k autobusům, kde ji obklopí taxikáři a tvrdí, že maršutka do Arkitu už nejede. Já mám větší štěstí a ptám se stánkařky, ta mi ukazuje odkud jede maršutka. Máme štěstí a za chvíli maršutka jede. Pořád je hrozné vedro. Do Kara Žygač je pěkná asfaltka, tak cesta ubíhá. Pak ale začíná prašná cesta s mnoha dírami, takže zpomalíme a je to dost hrůza. S řidičem se trochu špatně dohaduje. Na všechno kývá že „da“ a pořád nám nabízí skvělý hostel ve kterém i on spí a že nás tam musí svést. A vůbec mu nevadí, že se ho ptám, že bychom raději jeli do jiné vesnice. A tak asi v 5 hodin odpoledne vysedáme v Arkitu u chlapa co nás chce ubytovat. Pokoj je ale dost hrozný a chlap ne moc milý, tak bereme batohy a jdeme pryč. V jednom guesthousu mají plno, v jiném si nás nikdo nevšímá. Ubytování tu asi funguje spíš na objednávku organizovaných skupin. Na konci vesnice se ptáme ženských, které sedí před domem, jestli nevědí o nějakém ubytování. Hned nás zvou dovnitř a ubytovávají u sebe. Máme hezký a útulný pokojíček za 150SOM/osobu i s jídlem.

Jedna z žen se jmenuje Aika. Umí pár slov anglicky, tak si povídáme. A zjevně si s námi chce povídat, tak složitou česko-rusko-angličtinou mluvíme o všem možném. Aika je do rodiny přivdaná, ostatní ženy jsou sestry jejího manžela. Studovala 3 roky na univerzitě informatiku, ale když se vdala, tak šla za svým manželem na vesnici a teď se tu stará o domácnost, zatímco manželova sestra se stará o děti. Poslední ženská zmizela a nezjistili jsme, jaká je její role. Rodina má louky kus od vesnice a teď jsou všichni muži tam.

V obchodě v Arkitu skoro nic nemají. Kupujeme vody (abychom měli flašky), chleba, nudle do polévky a pytel sušenek. Akorát nic k chlebu nemáme. Pak ještě dokupujeme zeleninu.

Večer přichází podnapilý otec rodiny a jako správný hostitel si s námi chce povídat. Ale i když se snaží, je to s ním těžké. Tak se radši omlouváme a jdeme spát.