Znovu na stopu

Ráno musíme do banky vyměnit nějaké peníze. Pak jdeme na toktogulské tržiště. Je to docela velký trh s běžným kyrgyzským sortimentem nezatíženým orientací na turisty. Takže celkem zábavná podívaná. Mají tu krásnou zeleninu, sladkosti, samozřejmě nechybí stánky s vodkou, ale prodávají i tradiční kyrgyzské obleky, různé instalatérské, elektrické a textilní potřeby, či značkové oblečení čínské výroby. Procházíme se trhem a nakupujeme nějaké potraviny. Marně však sháníme sýr – inu jiný kraj, jiný mrav, vKarakolu jsme kupovali výtečný kyrgyzský sýr a tady prostě není.

Poučeni z dřívějška, že nejlepší doprava po Kyrgyzstánu je stop, vyrazili jsme k silnici. Toktogul je malý a cestu známe, takže je hračka dostat se na kraj města správným směrem. Pomalu jsme ani nestihli sundat batohy a už nám staví taková dodávka. Nemá sice vzadu sedačky, ale zato je tam dost místa a cena je odpovídající (500SOM). V autě jede rodina z Oše, která jede do Biškeku pronajmout své dceři byt na dobu studií. Ještě s nimi jedou 2 její kamarádi. Holčina umí celkem dost slušně anglicky, takže se docela i něco dozvíme z života, relativně bohatých, Kyrgyzů. Mimo jiné došlo i na téma unášení nevěst. Holčina říkala, že se to stále děje, hlavně na vesnicích. Ale prý kdyby jí někdo unesl, tak jde okamžitě za svým právníkem a ten člověk půjde za mříže – tradice netradice. Takže s přicházející mladou generací pomalu mizí i některé, pro nás nepochopitelné, zvyky.

Po cestě se stavujeme na oběd v jedné z mnoha restaurací podél silnice. Dáváme si tradiční kyrgyzské jídlo Pelmeny. Je to polévka s velkými knedlíčky plněnými masem. A samozřejmě čaj. Otec rodiny ještě po cestě nakupuje kumys, tak dostáváme ochutnat, ale stále ještě jsme tomu nepřišli na chuť. Znovu projíždíme silničním sedlem. Máme tu krátkou přestávku, ale je tu zima, tak rychle zalézáme do auta a pokračujeme dál. V Biškeku nás rodina vysazuje nedaleko Oš bazaru a holčina nám radí, jak se dostat městskou dopravou do centra.

Biškek

Dopravu do centra celkem bez problémů zvládáme a snadno nacházíme i Sarybeck’s Guest House. Je to kousek od hlavního náměstí Ala Too. U Sarybeka se ubytováváme v dormytory a relaxujeme. Je tu i kuchyňka, tak využíváme rychlovarné konvice (ó jaký výdobytek civilizace) a vaříme si litry čaje.

Na doporučení ostatních cestovatelů se jdeme večer podívat na náměstí Ala Too. Je tam několik velkých fontán, které jsou podsvíceny barevnými světly, a hraje k tomu různorodá hudba. Od klasiky, přes kyrgyzskou hudbu až po moderní songy. A všude je spousta Kyrgyzů, kteří se přišli na náměstí bavit. Jsou tu celé rodiny, děti do půlnoci pobíhají a hrají si s vodou z fontán a všichni se náramně baví. Je tu i spousta fotografů, kteří nabízejí památeční fotografie (vypadá to, že někoho vyfotí a hned s tím běží do některého z otevřených fotolabů v okolí náměstí). Úplně nás nadchla nevázanost Kyrgyzů, kteří se jdou prostě večer bavit i s malými dětmi na náměstí.