24.10. Cesta do Bahar Daru

Z Lalibeli jsme vyrazili do Bahir Daru. Přivázali jsme batohy na střechu auta a ještě jsme se stavili na snídani. Věřil jsem svému žaludku a ochutnal jsem místní džus z papayi. Bylo to takové husté, skoro pyré. Samotná papaya je taková nevýrazná, ale dává se k tomu citron nebo limeta a je to výborné.

Po snídani jsme vyrazili na cestu. Byla to prašná cesta plná děr. Dost hrozná. Po asi hodině cesty najednou spadl jeden cíp plachty do které jsme měli na střeše zabalené batohy. Ihned jsme zastavili, ale bohužel jsme zjistili že Mirkův batoh schází. Část nás jela autem hned zpět, část šla pěšky a koukala do příkopů a křoví. Bohužel jsme batoh nenašli. Pak Mirek s řidičem jeli zpět do Lalibeli, jestli batoh nebude dál po cestě a kdyžtak na policii. My ostatní jsme šli pěšky a pročesávali okraje silnice. Po poledni se Mirek vrátil z Lalibeli s protokolem od policie. Jestě kontaktoval ambasádu kvůli vyřízení nového pasu a nechal si udělat pasové fotky.

Dnes jsme dojeli jen do Debra Tabor. Ubytovali jsme se v jediném alespoň trochu normálním hotelu, nakonec jsme se dohodli na 220 birech za 2 pokoje. Poprvé, a na docela dlouho i naposled, tu prodávali sladké buchty, tak jsme alespoň měli fajn snídani.

25.10. Bahir Dar a Gondar

Ráno jsme pokračovali do Bahir Daru. Už nás čekal jen kousek a dokonce, světe div se, na spojnici mezi Bahir Darem a Gondarem je i kvalitní asfalt. Do Bahir Daru jsme dorazili asi v 11. Mirek odeslal fotky a kopii zprávy od policie na českou ambasádu. Pak jsme se ubytovali v hotelu s příznačným názvem Bahir Dar (3 pokoje za 220Birr). Majitel hotelu nás přesvědčil že pojedeme s ním na projížďku po jezeře Tana. Nejdřív chtěl 350 a nechtěl smlouvat, ale když jsem mu ukázal že ten samý výlet stojí podle LP 120Birr, tak zlevnil na 300. On nevěděl že ceny v LP moc nesedí. Na druhou stranu my jsme netušili kolik to reálně stojí.

Na vyjížďku jedeme malou motorovou loďkou. Jako kapitána máme drsně vypadajícího rastu a průvodce nám dělá takový mladý kluk. Nejdřív jedeme na místa kde by měli být hroši. Už jsem skoro propadal beznaději, když se jeden objevil. Vykoukl z vody, zatřepetal ušima a zase se ponořil. A pak ještě několikrát a další hroch taky. Viděli jsme hrochy dost z dálky, ale i tak mi to udělalo radost.

Když jsme se vynadívali na hrochy, tak jsme jeli do kostela Debre Maryam. Je to jeden z mnoha kostelů na ostrovech na jezeře Tana. Na ostrově projdete hustým porostem zahrnujícím banánovníky, kávu i papayu. Samotný kostel není zvenku nic extra, ale jeho poklady se skrývají uvnitř. Po zazvonění na kamený zvonek nám přijde otevřít usměvavý a milý kněz. Ukázal nám vnitřek kostela a asi 900let starý manuskript psaný na kozí kůži. Když viděl jak se nám líbí, tak šáhl pod koberec a vytáhl další. U nás by byly takové skvosty za neprůstřelným sklem s přesně hlídanou teplotou a vlhkostí vzduchu. Tady je měl stařík pod kobercem a přesto byly manuskripty krásně zachovalé. Po manuskriptech nám ukázal svatý kříž kostela, nádobu na svěcenou vodu a paraple kostela (div ne svaté).

Z lodě jsme přesedli hned do auta a vyrazili jsme k vodopádům Tis Isat na Modrém Nilu. Zvolili jsme delší pěší cestu k vodopádům. Druhá možnost je nechat se převést loďkou. Nejdřív jsme zašli koupit lístky a na každém kroku jsme odháněli průvodce že cestu známe. Od parkoviště jsme zamířili k řece. Pak přes starý portugalský most. A za mostem jsme se dali doprava po proudu řeky. Jako bych zapoměl rozum doma a ani do průvodce jsem nekoukl. Tak jsme šli asi hodinu špatným směrem. Pak jsem vytáhl průvodce a zjistil že jsme za mostem měli ji doleva proti proudu. Protože už se připozdívalo, nasadili jsme tempo že etiopané zírali jak dokážou běloši makat. Za chvíli jsme byli zpět u mostu a vyrazili správnou cestou (spíš rovně do kopce a pak zatáčí doleva). Stánky se suvenýry jsme proběhli dřív než si nás všimli. Po asi 15 minutách už jsme viděli vodopády. Pak ještě cesta trochu oklikou až přímo k vodopádu. Vodopádu by slušelo víc vody, ale i tak stojí za návštěvu.

Večer se stavíme na drobný nákup a pak jdeme v hotelu na večeři. Na jídelníčku mojí 4 druhy ryb, tak si dáváme všechny. Fish Dulete je hodně pálivá omáčka s kusy ryb. Ostatní druhy jsou dost podobné, obalovaná rybí fileta. Všechna jídla jsou výborná a porce jsou k nesnědení.

26.10. Gondar

Naší další zastávkou je Gondar. Z Bahir Daru je až do Gondaru hezká asfaltová silnice. V Gondaru jsme chvíli před polednem. Prohlédneme si královský komplex (royal enclosure). Je to velký komplex staveb, respektive zřícenin. Nejzachovalejší (vlastně opravený) je Fasilidův hrad. Hrozně jsme se chtěli dostat na věž, ale narazili jsme jen na zamčené dveře.

Naše cesta po Etiopii pokračovala do hor v národním parku Simien Mountains. Prohlédněte si také fotky z okolí jezera Tana. A pokud se do této země chystáte, tak by se vám mohlo hodit pár praktických rad z Etiopie. Pokud si chcete přečíst celý cestopis od začátku, tak začněte povídáním o Lalibele.