Od Bohinského jezera jsme se vydali do Bovce, kde jsme měli domluvený canyoning s českou agenturou Alpicenter sídlící v Bovci v kempu Polovnik. Řekl jsem si, že nepojedeme nudnou oklikou po velkých silnicích okolo hor, ale vezmeme to přes hory. Navigace ukazovala jen o 20 minut delší cestu. Navigace se trochu mýlila a trochu nám to zkomlikovala uzavírka jedné silnice do Tolminu, takže jsme to nakonec jeli skoro 3 hodiny a těsně před osmou jsme dorazili do Bovce do kempu. Už jsme byli poučeni, tak jsme měli rezervaci, ale asi nebyla nutná. Bohužel jsme nestihli obchod, který zavíral v 8 hodin, takže jsme byli nuceni jíst klobásku, sýr a olivy bez chleba, jen se zeleninou. Což bylo stejně zcela v souladu s mojí bezpšeničnou dietou. Alespoň jsme si zjistitli, že blízký obchod otevírá v 7, tak jsem Zdéně slíbil, že ráno vyskočím a zajdu jí pro snídani. Na canyoning jsme měli nastoupit 8:30 ráno. Vstal jsem tedy v 7 a vyrazil do obchodu. Jenže v 7 otevírá železářství, potraviny jsou vedle a otevírají až v 8. No nic. V 8 jsem tedy přišel znovu a koupil snídani. Tu už jsme museli jíst trochu ve spěchu.

V 8:30 jsme se sešli u Alpicenter ještě s dvěma čechy – kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu jak se jmenovali. Byli to veslaři z Prahy. Zjevně namakaní, zejména oproti nám, kteří cvičíme tak maximálně přebalování pokaděných zadků. Přivítal nás průvodce Petr – od pohledu sympaťák. Vyfasovali jsme neopren, boty, sedák a helmu. Borec dostal ještě batoh s rezervním lanem a každý svým autem jsme vyrazili k ústí kaňonu. Tam jsme hodili neopreny na záda a šlapaly lesem do kopce. Kaňon Fratarica, kterým jsme měli následně slanit, proklouzat a proskákat dolů, měří asi kilometr a celkové převýšení je zhruba 350 metrů.

Nahoře jsme se navlékli do neoprenů a jde se na věc. Chvíli se brodíme, pak první slaňování. Lehký skůček, který měl drobnou nepříjemnost, že bylo třeba se trefit mezi 2 kameny. Za chvíli drobná klouzačka a pak větší klouzačka. Petr to zvládal s ledovým klidem:“tady si sedni, dej ruce na ramena…“ a šup, strčil nás po klouzačce dolu. Tahle klouzačka měla zlepšovák, že na konci trochu vyhazovala, takže z toho byl pěkný hup do vody. Petr se s nějakou klouzačkou nepáral, vyšel na výstupek trochu stranou a bez zaváhání skočil. Trochu jsme se na tomhle místě zasekli, protože nám další postup zablokovala větší parta maďarů. Naštěstí vodopád, který jsme právě sklouzli dolů, se dal obejít zpět nahoru, a tak jsme se šli sklouznout znovu. A protože zásek trval, zafrajeřil jsem si, že to půjdu skočit jako Jája (tedy Petr). No, když jsem se na ten výčnělek postavil, trochu se mi zúžil dech. Ale nakonec jsem skočil.

Pak už nás čekal nejvyšší vodopád celého sestupu. Zvaný Parabola a s pěknou výškou 47 metrů. Tady nás Petr, stejně jako ostatní průvodci své klienty, spouštěl. Kdybych slaňoval, cítil bych se líp, ale hrana skály je prý ostrá a mohla by poškodit lano. A to 47 metrů nad zemí nikdo nechce. Při čekání na maďarskou skupinu nám Petr vyprávěl, jak minulý týden ta průvodkyně, co tam s těmi maďary je, volala vrtulník, protože přes hranu vodopádu není vidět, ona spouštěla nějakého malého kluka a jak by lehký, tak si myslela, že už je dole a pustila ho úplně…z 6ti metrů. Naštěstí si „jen“ zlomil nohu. Taková historka vám taky strachu neubere. Vodopád začíná prudkou skluzavkou, za kterou následuje zlom a převis. Petr nás navázal na lano, a šup dolu. Chvíli se řítíte do neznáma a díry pod váma, kde vidíte lidi dole mrňavé jak mravence a pak už jen visíte. Voda vám padá na hlavu, věříte že je všechno uvázané dobře a koukáte se po okolí. V další, závěrečné, části kaňonu je slaňování přes 2 převisy v místě zvaném Katedrála, několik moc pěkných skoků a skluzavek. Celkově hodnotím canyoning jak moc pěkný zážitek.

V kempu jsme asi v 1 odpoledne, jdeme na oběd a na nákupy a ještě tentýž večer odjíždíme do Karavanek.

Pár dalších praktických poznámek:

• V Bovci se nám nepodařilo koupit bombu na plynový vařič Coleman – všichni říkali že jí mají na benzínce, ale neměli
• Julské alpy jsou v sezóně fakt narvané. To platí i o jiných věcech, např. jsme chtěli na víno v oblasti Brdo a bylo tam plno
• V Bovci v informacích neměli informace k ničemu jinému než k Julkám – nic o Karavankách nebo jiném pohoří netušili – přijdou mi trochu Triglavocentričtí