Stol (2225 m.n.m.)

Ráno si užíváme v podobném hédonistickém duchu. Fotíme, tentokrát východ slunce. Pak cvičíme jógu, v klidu snídáme. Takové pohodové ráno už se nám dlouho nestalo. A vyrážíme na další postup. Tentokrát k nejvyšší hoře v okolí, Stol (nebo německy Hochstohl). Lesy už zmizely, ze začátku je ještě kleč, pak už jen louky a nakonec jen kamení. Na chatu pod Stolem (Prešernova Koča) docházíme už zase notně vyprahlí. Tady už nejsou nijak štědří a voda se vyvažuje zlatem, respektive 4mi eury jedna flaška. Přijde mi to předražené, ale jinou možnost stejně nemáme. Dáváme si ještě polévky a jablečný koláč.

Řádně občerstvení vyrážíme na samotný vrchol Stol 2225 m.n.m. Protože jsme tu asi ve 4 hodiny, tak i když sem z rakouské strany vede ferrata, už tu nikdo není. Jen spousta havranů a krásné výhledy. Na cestě dolů potkáváme skupinku němců, kteří obdivují náš skill chození po horách v sandálech. No upřímě, na sestup ze Stolu to byla spíš hovadina než skill. Ale lenost přezouvat se byla větší. Cesta ze Stolu je po předchozích zkušenostech s loukami a lesy dost nepříjemná, prudce klesáme suťovištěm, kde to dost klouže. Hůlky se rozhodně hodí. Jsme dost utrmácení, ale čeká nás ještě drobný výstup do sedla Šija a pak zase sestup. Asi v 7, už zase v lese, vidíme celkem hezké místo na stanování. Uvařili jsme tedy večeři a protože jsem usoudil, že mám chuť ještě uvařit čaj a Dom pri izviru Završnice nemůže být daleko, vyrazil jsem na lehko jen s dvěma flaškami na vodu k chatě. Byla opravdu nedaleko, asi 200 metrů. Tam už tekla voda proudem hned před chatou, takže jsem načepoval a šel zpět.

Dom pri izviru Završnice, Žirovnice a Bled

Vyrážíme kolem chaty dále směr Žirovnice. Zanedlouho jsme potkali pána, co zrovna nasedal do jeepu, tak jsme jej poprosili a on nás vzal do města na autobusovou zastávku. Jen smůla, že autobus zrovna ujel a další jel za hodinu. Zkoušeli jsme stopovat, ale ač tudy jezdilo spousta aut, nikdo nám nezastavil. Nakonec tedy autobusem jsme se dopravili do Jesenice, jedna ze zastávek je přímo u odbočky na Planinu pod Golico. Tam jsem nechal Zdéňu s těžkým batohem a s lehkým jsem se vydal po silnice směr Planina. Začalo mi na cestu pršet a pršelo čím dál tím víc. Naštěstí za chvíli mi zastavil chlápek a dovezl mě až k autu. Jen jsem se celou cestu musel mazlit s jeho psem na hledání drog 🙂

Protože jsme po 3 dnech v horách byli už dost špinaví, rozhodli jsme se dojet vykoupat k Bledu. Dost jsem nechápal, jak někdo může říkat, že Bohin je míň turistické jezero než Bled, když tam byly plné kempy. Pochopil jsem. Bled je tak nějak ošklivě snobsky turistický. U Bohinského jezera normálně lidé v městečku v parku leželi na dekách a koupali se. U Bledu je to zakázané. Placené koupaliště bylo zavřené, tak jsme museli ujít asi kilometr. No vykoupali jsme se, sedli do auta a vyrazili k domovu.

Neměli jsme Slovinskou dálniční známku. Na hranicích ji kontrolovali, ale když jsme řekli, že jedeme z Jesenice, nechali nás jet. Za Karavanke tunelem byla v Rakousku pořádná zácpa. Google nám poradil objížďku. Sice o něco rychlejší, ale strašná cesta. Po malých silničkách jsme projeli celé Nízké Taury a i kus Vysokých. No, nakonec jsme zdárně doma.

Kulinářské poznámky:

• ochutnejte Pljeskavicu. Mletého masa se našinec často bojí, ale na balkáně je to tradiční jídlo a s naším mletým se nedá srovnat
• nadchly nás grilované Kalamáry
• omáčka k masům Ajvar je taky moc dobrota