Tangala

O tomhle dni není zas tak moc co psát. Ráno vyspáváme, pak se jdeme koupat. V oceánu jsou tak velké vlny, že se nedá moc plavat, jen skáčeme do vln a necháváme se jimi házet zpět na břeh. Občas vlna překvapí a semele nás, ale je to sranda.

Pak si objednáváme jídlo. V rámci užívání si naší svatební cesty objednávám královské krevety. A než se jídlo udělá (na Srílance je příprava jídla vždy otázkou minimálně hodiny), tak odpočíváme na lehátku a v hamace (houpací síť). Jídlo je výtečné, krevety jsou pořádní macci.

Odpoledne poleháváme na pokoji, čteme si, hrajeme hry a relaxujeme. Večer si dáváme ovocný salát, zmrzlinu a další dobroty a pozorujeme vlny oceánu, jak se tříští o břeh.

Ráno vstávám na východ slunce. Pak si dáváme snídani a chvíli blbneme v moři. Už se ale ozývají naše neposedné nohy, a tak vyrážíme na další cestu. Cílem je Mirissa, ale po cestě máme ještě dvě zpestření.

Blowhole

První se nazývá Blowhole (slovník říká, že to je nozdra velryby). Je to jeskyňka a úzký skalní komín v mořském útesu. Když přijde dostatečně silná vlna, tak vytlačí vodu 23 metrů vysokým komínem a pak ještě dalších 18 metrů do vzduchu, takže vznikne takový gejzír. Čekali jsme hezkou, „malou“ přírodní zajímavost a našli jsme turistickou atrakci. Spousta lidí, nažhavení taxikáři, aby vás tam od silnice dovezli a vybírání vstupného. Komín samotný je oplocený, abyste tam nespadli. Nakonec z toho bylo nejzajímavější „ekologické“ informační centrum se zajímavostmi okolo velryb a pobřeží, a jak zásahy člověka ohrožují tuto biosféru a potažmo i jeho samotného.

Wewurukannala Vihara

Druhou dnešní atrakcí je chrám Wewurukannala Vihara. Průvodce to popisuje tak „neodolatelně“, že to musíme vidět. Prý to takhle dopadne, když Walt Disney potká Budhu. A opravdu, celé místo je absolutní kýč. Chrámu dominuje 50 metrů vysoká socha sedícího Budhy se zmrzlinou na hlavě. Socha byla postavena v šedesátých letech 20. století, nejspíš s heslem „Postavme si další turistickou atrakci“, ale ve srílanském provedení. Než se ale dostanete k Budhovi, musíte projít galerií hříšníků. Tady jsou názorně ukázány pekelné tresty za různé hříchy. Tresty zahrnují rozřezávání v půli, nabodávání na kůl, požírání brouky za živa a podobně.

Mirissa

Nakonec jsme dorazili do Mirissy. Průvodce to popisuje jako ospalé městečko, kde budete celý den jen ležet na pláži a odpočívat. Ve skutečnosti je Mirissa plážový rezort pulzující spoustou turistů (a to jsme mimo sezónu) s hostely, které chtějí být tak moc na pláži, až z pláže skoro nic nezbylo. Na vlnu tsunami už se asi zapomnělo. Hostel z průvodce je plný, tak jdeme do vedlejšího. Ten zas působí trochu hotelově a neosobně, ale nakonec je tu pěkně. Zajímavé je, že zatímco vedlejší hotel zapsaný v Lonely Planet je naprosto plný, tento je úplně prázdný. Je pravdou, že tamten má svou atmosféru, ale efekt Lonely Planet je obrovský.