Plné letadlo

Začalo to pěkně. Na letišti, víc jak 2 hodiny před plánovaným odletem, jsem se dozvěděl, že letadlo je plné. Když jsem trval na tom, že musím odletět, že mi končí víza, tak pro mě přednostně našli místa už v odpoledním letu. A k tomu jsem ještě dostal kompenzaci ve výši poloviny ceny zpáteční letenky. Poprvé mi někdo platil za to, že jsem si šel zahrát badminton a strávil se Zdeničkou o pár hodin víc.

Samotný let byl celkem v pohodě. Letadlo bylo nacpané Nepálci letícími domů. Obzvláště někteří z nich se hned zpočátku pustili do whisky a na konci letu už to na nich bylo znát. Anglicky taky moc neuměli, tak moje pokusy o komunikaci ztroskotaly.

Kathmandu

V Kathmandu mě překvapilo 22 stupňu celsia, skoro půlnoc a malé cihlové letiště, kde se opravdu není kam ztratit. Zaplatil jsem 25 USD za 15ti denní víza. U přepážky na víza jsem se domluvil s nějakým Holanďanem, že se k němu přidám na cestu do města. Měl zamluvený pokoj v Kathmandu Guest Housu a domluvené vyzvednutí na letišti. Hroznou dobu jsem čekal na zavazadlo a už jsem se obával, že se někde zatoulalo, ale nakonec přeci dorazilo. Domluvený odvoz do hostelu nedorazil, tak jsme jeli předraženým taxíkem (přepážka na letišti – stál nás 500 Rupií, normálně měl stát 300-350, ještě že jsem platil jen půlku).

Kathmandu Guest House

Holanďan měl rezervaci ve známém Kathmandu Guest House. Nejen že nezajistili odvoz z letiště, ale navíc mu vnutili dražší pokoj, že prý ten co měl zarezervovaný, je obsazený (24 vs. 18 USD). Bylo po půlnoci a město vypadlo trochu mrtvě, tak se mi nechtělo hledat jiný hostel a ubytoval jsem se taky v KGH, v levnějším pokoji (sprcha na chodbě) za asi 10 USD.