Mae Sot

Nočním busem jsem asi v 6 ráno přijel do Mae Sot, města na západě Thajska. Počkal jsem do 7, kdy otvíral prodej lístků, a koupil dopředu lístek zpět do Bangkoku. Mým cílem v Mae Sot bylo navštívit největší vodopád v Thajsku a vyrazit na trek místními horami.

Chvilku mi trvalo než jsem našel odvoz z autobusového nádraží do města. Respektive mi chvíli trvalo, než jsem sám sebe přesvědčil, že mě s krosnou a malým batohem dokáže odvézt motorka. Nakonec jsem pěšky vyrazil směr město a po cestě jedno mototaxi zastavil. Ve městě jsem hned zamířil do One Max Tour zjistit možnosti treků. Bohužel zrovna neměli žádné jiné cestovatele, ke kterým bych se mohl připojit, tak mě poslali do Umphangu. Umphang je malé městečko v horách, ještě blíž Barmským hranicím. Vyměnil jsem peníze, protože v Umphangu podle průvodce není směnárna a vyrazil najít bus. Jeden hodný Thajec, kterého jsem náhodně odchytil před bankou, nejenže mě byl ochotný zdarma dovézt na autobusové nádraží, ale když jsem řekl kam jedu tak mě dovezl na zastávku ve městě.

Bylo 9 hodin ráno a autobus měl jet podle slov místních v 9.30. Vyrazil jsem koupit si nějaké mandarinky. Nejenže jsem žádné nesehnal, ale když jsem se za 10 minut vrátil, tak mi řekli že můj autobus právě odjel a další jede v 10.30. Naštěstí ani tento čas neplatil a asi za 10 minut už jsem nastupoval na korbu jeepbusu. Cesta to byla dost strastiplná. Trvala asi 4 hodiny, na polootevřené korbě fučelo a byla zima, korba byla plná a spoustě Thajců bylo nevalně a zvraceli z korby rovnou na silnici (a nakonec bylo nevalně i mně, ale já jsem to zvládnul).

Um Phang – rafting

V Umphang jsem se připojil k Thajské rodince, byli to jediní turisté, kteří ten den někam vyráželi. Ani jsem se neubytoval, nechal jsem batoh na recepci, a vyrazili jsme na něco čemu říkali rafting.

Dostali jsme vesty a nasedli jsme bez pádel na raft. Dva kluci nás pak vezli asi hodinu po řece. Už byly asi 3 hodiny odpoledne a údolí bylo celé ve stínu, takže fotit se nedalo. Údolí řeky je celkem pěkné. Uvidíte skalní převysy, které vytváří řeka v sezóně dešťů, zastavíte u horkého pramenu a na závěr si z řeky prohlédnete vodopád Tee Lor Jor Falls (Kapající vodopád). Po přistání na nás čekalo auto, které nás dovezlo k blízké jeskyni. Jeskyně je lehce přistupná, žadné plazení nebo lezení. Jen škoda že jsem neměl vlastní baterku a nebylo víc času. Průvodce se mnou měl trpělivost, ale Thajská rodinka nějak chvátala. Z jeskyně už jsme jeli zpět do hotelu. Dal jsem si věci na pokoj a vyrazil na procházku. Šel jsem pořád do kopce, ale všude je houští a žádné výhledy. Po cestě zpět mi zastavil holanďan žijící v Bangkoku. Poradil mi že tak 10 minut cesty autem je hezká vyhlídka.

Po návratu jsem si dal sprchu a čekal až bude večeře. Nějak na mě zapomněli, ale vše se nakonec v dobré obrátilo a povečeřel jsem s dvěma brity, kteří se právě vrátili z treku. Během večeře bylo v sále dětské představení pro přítomný zájezd penzionovaných učitelů. Připomnělo mi to dávné časy školních besídek.