Zimní spánek

Ráno se probouzíme asi v 8 po přibližně 11ti hodinách spánku. Ještě se nikomu nechtělo z vyhřátého spacáku, ale Lukáš namítal, že po 11ti hodinách spánku už je mu hloupé spát dál. A v tu chvíli pronesl Vivi památnou větu: „Zkus na to nemyslet.“.

Nikkalaukta

Od stanů vyrážíme volným tempem po stopách musherů a už chvíli po poledni jsme v Nikkalauktě. Chvíli v této mrtvé vesnici hledáme život. Naštěstí jsme ho našli v podobě místních informací a restaurace. Dáváme si steak z losa. Součástí jídla je i neomezený přísun čaje a sucharů, který dosyta využíváme. Využíváme i katalogu hostelů, který je v informacích dostupný a obvoláváme hostely v Kiruně. K našemu velkému překvapení mají všude plno. Nakonec se na nás usmálo štěstí a v jednom malém hostelu měla paní volný pokoj pro nás všechny. A tak přibližně ve 4 hodiny nasedáme na autobus do Kiruny s vidinou pohodlného ubytování.

Kiruna

V Kiruně chvíli hledáme onen hostel. V restauraci a autobuse jsme nějak načerpali teplo a stihli zapomenout, že jsme na dalekém severu a v Kiruně, než jsme našli hostel, jsme trochu vymrzli. Hostel jsme nakonec našli a hned vyrazili na nákup – původně jen pro chleba, ale po týdenním omezeném jídelníčku jsme se neudrželi a odcházíme s plným košíkem.