Oficiality

Letenky už máme docela dlouho. Letíme s Turkish Airlines, přes Istanbul do Biškeku – hlavního města Kyrgyzstánu. Víza doufám dostaneme na letišti v Biškeku. Potvrdil nám to Turecký zástupce aerolinek i Český velvyslanec v Kazachstánu, který spravuje i Kyrgyzstán. Naproti tomu České zastupitelství Turkish Airlines nemělo o vízech ani páru a Kyrgyzská ambasáda ve Vídni se nás metodou „víza ne letišti dostanete možná“ snažil přesvědčit, abychom si víza obstarali u nich. Ale i několik dalších cestovatelů potvrdilo, jednak stejnou zkušenost a Vídeňskou ambasádou a druhak že víza na letišti dostali.

Plánování

Koupili jsme průvodce z nakladatelství Bradt, zdál se nám nejlepší. Lonely Planet má pouze průvodce Central Asia a ostatní průvodce nás nějak nepřesvědčily. Jediná mapa Kyrgyzských hor, která se u nás prodává stojí dost za houby, tak spoléháme že příslušné mapy seženeme na místě. Nedělám si iluze, že budou kdoví jak skvělé, pravděpodobně to budou staré ruské mapy, ale snad se podle toho bude dát orientovat. Pro jistotu máme v záloze GPS, takže cestu zpět do civilizace snad vždy najdeme.

Hned z Biškeku plánujeme jet do Karakolu, kde po nezbytných nákupech a obhlídce terénu vyrazíme na trek. Pak se budeme pomalu přesouvat po jižním pobřeží jezera Issyk Kul směrem na západ. Podle času se možná podíváme k jezeru Song Kol. A nakonec se přesuneme do biosférické rezervace Sary Chelek, kde podnikneme další trek.

Vybavení

V Karakolu se prý dají sehnat plynové bomby, spoléháme na to a vezeme plynový vařič. Jídlo na treky by se mělo dát sehnat z místních zdrojů, takže ssebou z čech toho moc nepovezeme. Jinak bereme klasické vybavení do hor a standardní drobnosti na cestován. Ale necháváme doma jakékoliv ledovcové vybavení. V tuto dobu by to na naše trasy nemělo být potřeba. Na žádnou sedmitisícovku holt nepolezeme :).

Toliko k plánům, jestli nás nesežere divá zvěř, tak sem určitě napíšu, jak to všechno dopadlo.