31.7. Selçuk
Do Selçuku jedeme malým, příjemně klimatizovaným autobusem jen s několika američany. Jako první věc jdeme zařídit lístky na vlak do Istanbulu. Ano, naše cesta už se pomalu chílí k závěru, ale několik radostí přecijen ještě zbývá. Vlak jede s přestupem v Denizli (ano, tam jsme včera byli, navíc lístek na vlak stojí 5,25 místo 15 za bus). Lístky do Denizli si můžeme koupit až před odjezdem, lístky z Denizli do Istanbulu až zítra.
Jdeme si sehnat ubytování. Nejdřív zajdeme do kempu z LP, ale ten vydřiduch chce 5Eur za člověka a 5Eur za stan. Tak jdeme nazdařbůh a vybereme nějaký hostel – platíme 9YTL, nemusíme stavět stany a ještě dostaneme čaj.
1.8. Efes
Vstáváme brzy, abychom brzy zařídili lístky do Istanbulu a časně vyrazili do Efesu. K snídani si chci dát melouna, kterého jsem včera koupil, ale je už téměř zkažený – zkažená snídaně, to fakt naštve.
Lístek Denizli-Istanbul stojí 17,25YTL. Vlak měl být ve 4 ráno v Istanbulu, tak jsme nekupovali lehátka. Nakonec jsme tam dorazili asi v 9, tak by se to bývalo vyplatilo. Lístky ze Selçuku do Denizli se dají koupit až těsně před odjezdem.
S lístky na vlak v kapse jedeme do Efesu, je to asi 3km a Dolmuš stojí 1,5YTL. Vstupné do Efesu je 10YTL. Vstupní brána je lemována stánky se suvenýry a hrne se tam spousta lidí. Popravdě, pokud nejste milovník a znalec antiky, tak to není žádný zázrak. Stojí průčelí Celsovy knihovny, pár sloupů a jinak to jsou samé zbořeniny. Jeden příklad za všechny, na Trajánově fontáně stála Trajánova socha v nadživotní velikosti a údajně z ní zbyla pouze noha. Dlouho jsme hledali až jsme jí našli, ale spletli byste si jí s kdejakým šutrem, protože z té nohy nezbyl ani kotník.
Z Efesu jsme se vrátili do Selçuku pěšky, zastavili jsme se na výborný kebab (pouze 1,5YTL) a dal jsem si ještě Ayran – typický slaný jogurtový nápoj. Pak jsme v penzionu vyzvedli batohy a jeli do Pamuçaku (čti Pamudžaku) k moři. Jede se stejným autobusem jako do Efesu, akorát je to dál – asi 7km.
V Pamuçaku jsou 2 kempy. Jeden jsme ukecali na 30YTL/4 osoby, druhý by vyšel na 26, ale byl dost přeplněný.
Postavíme stany a jdeme na pláž. Moře není moc čisté a pomalu se svažuje do hloubky, ale mi chceme hlavně relaxovat. Dáme lehký grilling našich těl, zablbneme v moři a jdeme si dát něco k snědku. Při západu slunce jdeme znovu do moře. Večer hrajeme Citadelu.
2.8. Koupání v Pamuçaku
Čeká nás celý den poflakování se u moře. Vstáváme pozdě, nikam nechvátáme. Před obědem jdeme na pláž, chvíle koupání pak chvíle ležení a opékání. Brzy mě to přestane bavit tak si vyhrabu díru a nechám se zahrabat pískem. Pak se jdeme projít po pláži k útesům v dálce, ale zastaví nás turkyně, která pořád křičí jenom NO a na všechny otázky odpovídá zase jenom NO. S takovou se těžko diskutuje.
Po návratu si dáme výborného melouna, zablbneme v moři a hrajeme citadelu. Pak jdeme na večeři, já si dávám rybu, Hanka s Gabčou kuře a Peťa pálivé mleté maso köfte. Celkem slušně jsme se najedli, ale nutno říct že v Turecku jsme celkově hladem netrpěli.
Večer jdeme zase k moři. S Peťou si chceme na pláži vyhrabat bahení lázeň. Je to atrakce pro děti i psi, jak 2 blázni kopou na pláži ohromnou díru. Když máme vykopáno, tak zjistíme že nám tam nedrží voda, a tak je po bahení lázni. Tak se nakonec necháme v jámě v sedě zahrabat. Psi běhající po pláži si nás přiběhli očuchat – hlavy čouhající z písku asi ještě neviděli. Pak se snažíme vlastními silami z písku dostat. Není to zas taková sranda, nohama se vůbec hnout nedá, ale ruce naštěstí tak hluboko nemáme.
V noci prožívám krušné chvilky. Nejdřív vylezu ze stanu, abych svůj bouřící se žaludek uklidnil čerstvím vzduchem, ale nakonec stejně končím na záchodě. Ráno už jsem naštěsti v pohodě.
3.8. Cesta zpět do Istanbulu
Vstáváme brzy abychom měli dost času dojet do Selçuku na vlak. Peťa zjišt’uje že nemá jeden sandál. Nakonec ho najde na pláži, asi si s ním v noci hrál nějaký pejsek.
V Selçuku si chceme zajít na kebab, ale ještě mají zavřeno, tak končíme v čajárně na nádraží. Ve vlaku do Denizli je vedro, tak se chladíme u otevřených dveří vagónu. Vlak z Denizli do Istanbulu už je klimatizovaný, ale v našem vagónu zrovna klimatizace nefunguje. Nějak překlepeme noc a asi v 9 ráno přijíždíme do Istanbulu na nádraží Hayderpaşa.
