Cesta a nával na chatě

Ve čtvrtek ráno vyrážíme směr Mnichov, pak přes Garmisch-Parten Kirchen, rakouský Imßt až do vesničky Vent. Do Ventu jsme přijeli až po čtvrté odpoledne. Dobalili jsme, převlékli se a asi v 5 jsme vyrazili na Martin-Busch Hütte(cca 2500m.n.m). Hned za Ventem byla cesta pokrytá měkkým sněhem, a tak byla cesta ztížená bořením se do sněhu. Skoro za tmy, asi v 8 hodin, jsme dorazili na chatu. A hned nás čekalo nemilé překvapení, chata je plná, takže nás nechají přespat jen jednu noc. Na další 2 máme jít na Similaun Hütte, která je dál po cestě, že tam mají místo. Hlavně že máme kde spát. I když je to ve sklepě. S alpenverein, i když průkaz moc vidět nemuseli, to stálo 10.80€ na člověka a noc.

Similaun Hütte

Ráno, oproti plánu, sbalíme všechny věci a jdeme na Similaun Hütte. Jdeme v řadě skialpinistů, kterých je tu spousta. Cesta vede pořád vzhůru údolím. Je polojasno, po obloze se prohánějí mraky a semtam prosvitne sluníčko.

Asi v půl desáté přicházíme na chatu. Dozvídáme se, že mají taky plno. Když se nenecháme odbýt, tak se najdou 2 místa v pokojích a zbylí 4 lidé budou spát ve vedlejší boudě. Té jsme dali přezdívku mrazák, protože se v ní netopilo. Ale spát se v ní dalo v pohodě a pro zimoumřivce tam mají deky.

Když jsme vyřešili kde budeme spát, tak jsme měli pocit, že na výstup na Similaun už je pozdě, a tak jsme nasadili sněžnice o vyrazili se podívat na Ötziho. Zvolili jsme cestu po hřebeni, kudy v létě vede značená cesta. Nejdřív jsme nastoupali po úbočí a pak stále na hřeben. Když už se hřeben zúžil že se šlo ve sněžnicích špatně, tak jsme je sundali a ještě kousek pokračovali. Pak jsme chvíli blbli na hřebeni a nakonec jsme po jeho úbočí sjížděli dolů po břichu či po zadku. Já jsem jel hned třikrát, hrozně mě to bavilo.

Na chatu jsme se vrátili v brzkém odpoledni. Přenesli jsme si věci do mrazáku a pak šli do hospůdky na polívku a pivo. Později jsme měli ještě schnitzel-party u Špagáta na pokoji. S Danínou nasmažili extra množství řízků. A pak už na kutě, zítra vstáváme brzy, abychom na Similaun vyrazili dokud je sníh zmrzlý.

Similaun a Fineil Spitze

Vstáváme ve 4:30 abychom se nasnídali, připravili a v 5:30 vyrazili. Když vstáváme tak je ještě tma, ale vyrážíme už za světla. Vyrážíme jako první, ale na začátku ledovce se navazujeme na lano a tam nás předcházejí 2 skialpinisti, kteří nebezpečí trhlin ignorují.

Celkem rychle jsme u úbočí hřebene Similaunu, nyní už ozářeného ranním sluncem. Odvážeme se z lana a stoupáme k vrcholu. Než jsme tam vylezli, tak mi umřela baterka ve foťáku. Výstup na Similaun je celkem snadná záležitost. Hřeben je sice trochu exponovaný, ale nic extrémního a nečekají vás žádné náročnější pasáže.

Na vrcholku už bylo několik skialpinistů. Příjemně svítilo sluníčko a když příliš nefoukal vítr, tak bylo moc příjemně. Pokochali jsme se, dali jsme si svačinu a udělali pár fotek (ti kdo mohli). Pak jsme se vydali zpět, pod hřebenem se znovu navázali a asi v půl jedenácté jsme byli zpět na chatě. U polévky jsme se nakonec domluvili, že dnes ještě vyrazíme kmístu nalezení Ötziho a na vrchol Fineil Spitze.

Tentokrát jsme nešli po hřebeni, ale obcházeli to po jeho úbočí. Při sněhu je to rozhodně snazší cesta. Traverzem po úbočí stále mírně stoupáme až k památníku nalezení Ötziho, ostatků člověka starých asi 5300 let, které byly zakonzervovány v ledovci. Od Ötziho stoupáme do malého sedýlka vpravo, zdánlivě pryč od vrcholu Fineil Spitze. Za sedýlkem už si to namíříme přímo k hřebenu a nahoru. Čeká nás celkem prudké a dlouhé stoupání. Zezačátku pouze po sněhu, pak se do toho začne míchat i skála. Přijde mi že to je výrazně náročnější a adrenalinovější výstup než na Similaun, ač má Fineil Spitze asi o 100 výškových metrů méně.

Trochu jsem měl strach z cesty dolů, ale vždycky jsem se odbyl že to budu řešit až půjdu dolů. Výborný byl poslední hřebínek k vrcholovému kříži, takový uzoučký, asi půl metru, a srázy na obě strany. A nejlepší je když dojdete ke kříži a začne fučet vítr a máte přejít hřebínek zpět, protože u kříže není místo na zdržování se.

Cesta dolu je nakonec úplně v pohodě. Skalnatá místa obejdeme sněžným svahem. Sice prudším, ale sníh už je měkký a jde se dobře a s jistotou. Na chatu se vracíme stejnou cestou.

Na chatě nás čeká ortel, jestli budeme mít kde přespat. Máme záložní variantu, že kdyžtak sejdeme na Martin-Busch Hütte a tam už se nedáme a někam se vnutíme, i kdyby jsme měli spát na chodbě. Naštěstí nic takového není třeba a všichni spíme v mrazáku. A spíme tam sami, ač je tam 20 míst. Fakt nechápu co s těmi volnými místy blbnou, když každou noc je to problém a každou noc je okolo nás ještě dost volných míst.

Když už víme, kde budeme spát, tak jdeme načerpávat teplo do hospůdky. Jídlo trvá dobu, protože je hospoda plná, ale špagety jsou celkem dobrý (za 7.50€). Dneska mi přijde v mrazáku o trochu tepleji, ale Danča zlomila rekord a krom (tenkého) spacáku spala pod šesti dekami.

Domů

Vstáváme o trochu později, protože už nás čeká jen cesta dolů. Stejně už asi od pěti nemůžu pořádně spát a jen se převaluju a jsem rád když v 7 zvoní budík a vstávají všichni. Zabalíme, nasnídáme se a vyrazíme. Na Martin-Busch Hütte nás někdo vystraší fámou, že silnice z Ventu bude od 12 uzavřená kvůli odstřelování lavin. Chceme to ověřit v chatě, ale jejich odpověď je zase na nic: „Je to možné“. Celkově mám pocit, že jsme celý víkend chataře, s prominutím, srali a oni nám to dávali najevo svou ochotou. Do dvanácti jsme neměli moc šanci to do Ventu stihnout (bylo půl jedenácté a cesta trvá asi 2,5 hodiny). Nakonec se ve Ventu nic neděje a když projíždíme po inkriminované silnici, tak se mi zdá že odstřelovat tu naprosto není co. Zbytek cesty už probýhá normálně, nudně a bez komplikací. A asi v 10 večer jsme doma.

Závěrem

Výstup na Similaun je z těch lehčích. Okolí Similaunu by taky mohlo být celkem dobré na vyzkoušení si skialpů. Je snadno přístupné a přijde mi že tu jsou jednoduché svahy. Akorát mě tu trochu trápilo to množství lidí. Určitě nepřehlédněte fotky ze Similaunu, případně se podívejte na další záznamy zRakouska a na další horská dobrodružství.