Ranní překvapení
Mám nařízeného budíka na východ slunce. Když se probudíme, tak je nám něco divného na stanu. A vzápětí nám to dochází, celý roh stanu je úplně prohnutý dovnitř. Šílená kráva, napadá mě v první chvíli. Večer zahnané krávy už zase šmejdí okolo stanu. Rozepínám zip vchodu a hned je jasno. Na stanu je vrstva těžkého mokrého sněhu, jehož váhu stan neunesl. Stejné nadělení je i všude okolo, jen místa kde spaly krávy jsou v té bílé břečce jasně rozpoznatelná. Ani obloha nenabízí moc důvodů k optimismu. Oproti předchozím dnům, kdy bývala obloha před svítáním jasná, teď je zakryta těžkými šedými mraky. Ještě že Zdenička svůj optimismus neztrácí. Znovu usínám a probouzím se, když už je obloha jasná, bez mráčku a vrcholky hor osvětluje jasné ranní slunce. Za chvíli je slunce i u našich stanů a my instalujeme důmyslné sušáky. Z včerejšího oblečení ždímáme vodu a taktéž pohory jsou promoklé skrz naskrz.
Cesta dolů
Sušíme skoro do oběda a pak vyrážíme dolů do údolí Karakol. Dnes máme předsevzetí, že v případě odpolední bouře postavíme včas stany, abychom znovu nepromokli. Ale předešlu, že nám hory ukázaly svou vlídnější tvář a po zbytek treku jsme měli krásné slunečné počasí. Scházíme velmi prudkým lesnatým svahem. Za včerejšího deště by to byla cesta hrůzy, ale teď to jde v pohodě. Scházíme až k řece Karakol, která teče celým údolím. Zahybáme doleva po proudu a vzápětí nás čeká brod přítoku tekoucího z našeho údolí. Je teplo, a tak využíváme pauzu ke koupání. Za brodem nás zastavuje chlapík, vytáhne průkaz a ceník a musíme zaplatit za vstup do parku. Oproti 10ti somům v Jeti Oguz chtějí zda podstatně vyšší částku, 250SOM za osobu. Prý tohle údolí je NP. Tak se alespoň vyptáváme na cestu. Dál po proudu a za kempem je most přes řeku Karakol, kde zahneme vzhůru k Ala Kol. Cesta ke kempu je široká a sjízdná i pro auta. Po cestě též ochutnáváme u jedné jurty kumys, nápoj ze zkvašeného kobylího mléka. Je to takové zajímavé, ale víckrát už bych si to asi nedal.
Cesta vzhůru
Za kempem přecházíme nejdřív levý přítok (most je kousek proti proudu, brod je blíž) a pak most přes řeku Karakol. Odtud stoupáme lesem vzhůru. Podle mapy by tu měl být potok, ale nikde nic. Trochu stresujeme, protože jsme počítali s doplněním zásob vody. Nakonec se potok objevuje a u něj i krásný plac na stanování. Ještě bychom měli víc jak 2 hodiny času do tmy, ale další cesta vypadá náročně a bez možnosti zakempovat. Tak rozhodujeme zůstat zde. Jsou tu ohniště a v kleči najdeme i nějaké dřevo, tak si děláme ohýnek. Ještě že tak, jakmile zaleze sluníčko za hory, začíná být pěkná zima. Noc je úžasně jasná a pozorujeme spousty hvězd.
