Vodopád Tee Lor Su
Ráno jsem vyrazil s Thajskou rodinkou k největším vodopádům v Thajsku Tee Lor Su. Jeli jsme teréním autem po silnici, až jsme dojeli k budově správců parku. Poznáte ji lehce, na silnici jsou v tom místě zátarasy, kterými je třeba prokličkovat. Nacházíme se v blízkosti Barmských hranic. Je tu spousta uprchlíků a vojenských kontrol. V budově správců průvodce koupil lístky a za asi 50 metrů dál po silnici jsme zahli doleva na lesní cestu. Ta je přehrazená závorou a musíme ukázat lístky. Lesní cesta je sjízdná jen autem s náhonem na všechny 4 kola a asi i motorka by cestu zvládla. Po této cestě jsme jeli asi hodinu, až jsme dorazili do kempu u vodopádu. Odtud už musí každý pěšky (konečně). Po cestě se domlouvám s průvodcem, že druhý den by mě dopoledne vzal na výlet po okolí. Od té doby o mě skvěle pečuje. Vodopád je super. Po úzké cestičce vyšplháme do vyšších pater, kde už skoro nikdo není. Průvodce mě vede ještě dál (po okraji přejdeme vodopád napříč, je tam jen asi po kolena vody), ale narazíme na neproniknutelnou houštinu tam, kde kdysi bývala cestička. V horní tůni se i koupu. Vklidu si fotím a Čaty, můj průvodce, trpělivě čeká. Dole sice zjistíme, že Thajská rodinka už dávno odešla, ale naštěstí jsme je dohnali u oběda.
Po obědě jsme vyrazili zpět. Ještě jsme se zastavili v malebném dřevěném chrámu, kde se Thajci pomodlili a já koukal a fotil.
Podvečerní vyjížďka
V hotelu jsem si chvíli odpočinul a pak jsem se vydal do města s tím že bych si půjčil motorku. Žádnou půjčovnu jsem nenašel, tak jsem se šel zeptat do hotelu. Tam jsem potkal Čatyho. Ten mi půjčil za benzín motorku své sestry. Chvilku nevěřícně koukal a ujišťoval se, že umím řídit motorku. Nakonec jsem odjel a tak za 10 minut jsem se s motorkou skamarádil. Jel jsem po silnici směrem kde by měla být vyhlídka, až jsem po levé straně viděl holý kopec. Dojel jsem až na jeho konec, kde jsem vedle silnice nechal motorku a po úbočí vyrazil nahoru. Západ slunce už se kvapem blížil, tak jsem vyšel jen na takový menší vrcholek. Rozložil jsem stativ a další náčiní, když jsem si uvědomil, že jsem v košíku motorky nechal taštičku s peněženkou. Naštěstí tam byla i když jsem se vrátil. Fotil jsem než slunce zapadlo a pak jsem se zbytky světla uháněl zpět. Dal jsem si sprchu, večeři, chvíli se zastavil na internet a šel spát.
