Vyhlídka

Ráno jsme domluveni, že vyrazíme v 7.30, protože nás čeká dlouhý den, tak ať nám celý neproprší. Já ale vstávám ještě dřív, v 5, a po chvíli rozmýšlení a překonávání lenosti vyrážím na vyhlídku nad jezerem. Od jezera, ve výšce 4400 metrů, vystoupám do 4640 m.n.m. Po ránu je to dost krušná rozcvička, ale výhledy stojí za tu námahu. Fotím a fotím. Chvíli po půl sedmé jsem zpět u jezera, balím dávám si čerstvý tibetský chleba a jačí sýr k snídani.

Sedlo Laurebina Yak

Nejdřív stoupáme do sedla nad jezerem Gosaikund. Procházíme okolo Ganeshova jezera a několika dalších. Nejdřív jsou hezké výhledy, ale brzy se zatahuje a není vidět skoro nic. Po cestě do sedla předbíháme skupinku Francouzů, jejich průvodce i nosiče. Francouzka se srandovní angličtinou ptá, jestli je těžké si nést vlastní věci. Po asi 2 hodinách výstupu jsme v sedle Lauribina Yak. Za sedle prudce klesáme. Záhy se objevuje první kleč a rozbahněná uzounká cestička, sevřená mezi neprostupným křovím, není zrovna ideální pro sestup. Naštěstí se to obešlo bez vážnějších úrazů.

Phedi

Asi v 11 dorážíme do Phedi. Malá vesnička, kde jsou 3 domy a jeden hostel. Dáváme si asi půl hodiny pauzu a vyrážíme dál. Traverzujeme po úbočí hřebene, a tak jde cesta pořád nahoru a dolu. Začalo pršet a nepřestává. Překračujeme říčky a procházíme skrz potoky, které se utvořily v místě cesty. Nejsou tu žádné orientační body, a tak chvílemi pochybujeme, jestli jdeme správně. Ale není moc kam uhnout, vlevo je prudký svah vzhůru, vpravo je sráz dolu. Po 2 hodinách chůze potkáváme Nepálce, kteří nám cestu potvrzují, tak alespoň že se nebudeme vracet. Asi ve 3 odpoledne jsme v Gobte, které se v podstatě skládá pouze ze 2 hostelů. Děvčata bez velkého váhání volí ten co je blíž. Pokoje zdarma, menu předražené, ale majitel sebevědomě říká, ať si klidně jdeme zkontrolovat druhý hostel – asi ho vlastní brácha.

Ghobte

V hostelu se ubytovávají i Francouzi, které jsme po cestě předběhli. Jsou trochu nabubřelí, pomalu ani nepozdravili. Navíc, když jsem si večer objednal česnečku, tak se po ní Francouzka hned hrnula (objednávala si cosi dřív, tak jsem myslel, že taky česnečku), a až později se ukázalo, že si objednala rajčatovou polévku – asi nepozná rozdíl mezi česnekem a rajčaty, a nebo byla už hodně hladová. Když přinesli rajčatovou, tak beze slova odsunula česnečku a pustila se do rajčatové. Počkal jsem si na novou česnečku. Když šli Francouzi spát, povídáme si s průvodci a jeden z nosičů dokonce zpívá tamangské písně. Tamangové jsou lidé žijící v této oblasti, jsou známí jako výborní šerpové. Usínám jako hozený do vody.