Hadí farma

Mirissu už jsme okoukli, a tak jedeme dál. Ale abychom nestrávili den jenom cestou, tak nejdřív jedeme na výlet na hadí farmu. Ona to není tak úplně farma, spíš tady místní nadšenec odchovává v garáži různé srílanské hady. Předvádí nám kobry, které pěkně výstražně syčí a on je klidně chytá za ocas nebo nám předvádí, jak ji zklidní položením dlaně na záda kobry. Pak postupně přináší další krasavce. Například drobného přeborníka, jehož jed vás zabije do 45 minut. Trochu jsme se začali bát stoupat do vysoké trávy. Pak taky škrtiče, krásného zeleného a pak krajtu tygrovanou, oba jsme si mohli vzít do ruky a kolem krku. Krajta to byla jen malá, velká by nás uměla zabít. Takové dvě velké tam měl taky, ale ty ani nevyndaval z klece. Pak přišla na řadu mláďátka, malá kobřička, už od útlého věku smrtelně jedovatá a malá krajta, ze které udělal Zdeničce gumičku do vlasů. Celkově to byla super zábava, i když si řekl celkem vysoké vstupné (650R za jednoho). Po cestě zpět jsme se zastavili ve dvou továrnách na batiky, okoukli výrobu a pak obchody. Nakonec jsme i pár věcí nakoupili.

Unawatuna

Potom už jsme přejeli do Unawatuny, dalšího plážového rezortu. Stejně jako v Mirisse tu všichni chtějí být tak moc na pláži, až už tu skoro žádná pláž není, a vlny omývají a podemílají zdi hostelů. To bude neštěstí, až to spadne. A že nebude trvat dlouho. Kvůli prstíku, který musíme udržovat v suchu, se ubytováváme v hostelu pryč od moře. Výměnou za to máme hezkou zahrádku. Později jsme zjistili, že jsme se ubytovali úplně na kraji městečka a do „centra“ to máme dost daleko, ale už se nám nechtělo stěhovat. Ubytovali jsme se v hostelu s nezapamatovatelným názvem, jen víme, že byl blízko Black Beauty.

Galle

Jedeme na výlet do Galle. Celý výlet trochu komplikuje, že pořád prší. To by samo o sobě tolik nevadilo, je teplo a déšť až na pár chvil není tak prudký, ale my musíme udržovat Zdéni prstík v suchu.

Galle je celkem hezké městečko. Jeho dominantou je Holandská koloniální pevnost v jejímž vnitřku je mimo koloniální architektury i spousta krámků s různými ručními a uměleckými výrobky. Drobnou nevýhodou je, že se mi většinou moc netrefovali do vkusu, takže už po vejití do krámku jsem tušil, že si tu nic nekoupím. Nicméně uličky mají zajímavou atmosféru a máte pocit, že se tu v 17. století zastavil čas.

Drobná stížnost na místního obchodníka. Odpoledne se zastavujeme v místní kavárničce Royal Dutch Cafe. Hrozně nemám rád, když mi někdo lže a vůbec ho neomlouvá, že jde o obchod. Kdyby pan majitel mlčel, udělal by líp. Vše završil, když si Zdenička objednala lassi a on začal vykládat, jak všichni dělají špatné lassi, protože do něj přidávají vodu a nakonec přinesl jogurt s kousky ovoce, jako že to je 100% lassi.

Po návratu do Unawatuny si domlouváme na zítra kuchařský kurz u Kiruny. A potom končíme v Chilli baru. Dáváme si výborné grilované kalamáry, havajský krevetový salát a nějaké další dobroty.