Průvod mnichů

Ráno jsme vstávali hodně brzy. Za svítání už jsme byli na ulici a koukali jak mniši z luang-prabanských chrámů vykonávají svojí každodenní obchůzku ulicemi a věřící jim dávají rýži a případně další jídlo. Celkem početné zástupy mnichů jdou ulicemi s otevřenými kovovými miskami přes rameno. Ženy klečí, muži stojí a dávají mnichům milodary. Žena se nesmí mnicha ani dotknout. Celkem zajímavé bylo, že za řadou lidí obdarovávajících mnichy, klečel kluk, zjevně i na Laos z nuzných poměrů, a jídlo od mnichů zase žebral. Občas mu nějaký trochu dal.

Vang Vieng

Hned poté jsme dojeli na autobusové nádraží a vyrazili do Vang Vieng. Cesta byla tentokrát o něco kratší a pohodlnější. Na autobusovém nádraží ve Vang Vieng jsme potkali 2 anglicky mluvící dámičky, u kterých jsme měli naléhavý pocit, že sem nepatří. Později jsme pochopili. Na nádraží jsme si prošli obvyklou debatou s taxikářem, za kolik nás odveze do města. To je vůbec zajímavá realita Thajska a Laosu, autobusové nádraží nikdy není ve městě, ale několik kilometrů od města, takže každý kdo chce na/z nádraží si musí vzít shared-taxi. Debata byla zpestřená hotelovým naháněčem, který slíbil lepší cenu za taxi, když se podiváme na jeho guest house. Nakonec jsme jeli za levno a bydleli jsme, kde jsme chtěli.

Život ve Vang Vieng

Nakonec jsme se ubytovali v jednom celkem velkém guesthousu, který doporučoval LP. Ve stejném se ubytovali i další 2 češi, které jsme tu potkali. Po ubytování jsme se šli projít po městě a chtěli jsme do nějaké hezké restaurace. Že se rozšoupneme a dopřejeme si nějaké dobroty. A záhy jsme pochopili ty spousty turistů, které bych tu tak nějak nečekal. Město je plné barů, kde západní turisté nezřízeně chlastají či fetuji. V jiných barech zase neustále běží na velké obrazovce seriály jako Simpsonovi nebo Přátelé a bez ohledu na denní dobu tam je dost zápaďáků seriály sledujících. A tak najít klidnou restauraci byl trochu problém. Nakonec jsme jednu našli u řeky. Zdenička si dala výtečnou rybu, já něco maso-pálivého.