Včera jsme došli do vesnice kmene Akha, kde jsme strávili večer a přespali v bambusové chýši.

Východ slunce

Ráno jsem chtěl vstávat na východ slunce, a tak jsem si nařídil budík. Najednou nás vzbudilo několikahlasé kokrhání kohoutů. To obvykle značí svítání, a tak jsme vylezli ze spacáků a šli ven. Jaké bylo naše překvapení, když nás venku čekala jen černá tma. Chvilku jsme se prošli, kohouti stále kokrhali, ale svítání nikde. Byly 4 hodiny ráno, a tak jsme se šli ještě na 2 hodiny prospat. Druhé vstávání na východ slunce bylo o trochu zdařilejší. Naprostá tma pomalu mizela, ale vše kryla mlha stoupající z pralesa, a tak ještě nějakou dobu trvalo, než jsme uviděli slunce. Zato jsme viděli vesničanky, které se se svítáním sešikovaly na kraji vesnice a s nůšemi vyrazily kamsi do pralesa. Když jsme fotili, tak nás se zájmem pozoroval jeden místní chlapec. Pak jsme mu půjčili foťák a on celkem obstojně fotil. Dokonce nám udělal i docela hezkou společnou fotku.

Před snídaní jsme ještě koukali, jak jdou děti do školy a jak si hrají než zasednou do tříd. Dali jsme místnímu učiteli pohled Prahy s věnováním a nějaké tužky. Průvodce pak přeložil přání do laoštiny a učitel to na pohled přepsal v akha. Celou dobu pak pohled koloval mezi dětmi. K snídani byla pro změnu rýže.

Cesta pralesem

Po cestě zpět do města jsme procházeli oblastmi, kde vesničané hospodaří nebo hospodařili. Lány vypáleného pralesa jsou trochu děsivé. Pak jsme ale znovu zašli do hlubin pralesa a cestou okolo malého potůčku obdivovali úžasný divoký porost kapradin, palem, lián a spousty dalších rostlin. K obědu bylo totéž, co celou dobu, akorát bůvolí maso bylo vystřídáno vajíčky. Průvodci trochu hnali, ale my jsme se nedali a v klidu zastavovali na focení a brzdili celou skupinku.

Nakonec jsme došli k silnici, kde už čekalo auto, které nás odvezlo zpět do Nam Tha. V kanceláři cestovky jsme ještě vyplnili dotazník o tom, jak se nám trek líbil, jací byli průvodci, jestli vesničané nežebrali a tak podobně. Celkově musím dost pozitivně zhodnotit přístup laoské vlády k trekům za domorodými kmeny. Snaží se co nejvíc omezit dopad na vesničany a živostní prostředí, a tak je to dost příjemná návštěva.

Tržiště

Dali jsme si věci do hotelu a ještě vyrazili na trh. Chvíli jsme ho hledali, ale nakonec našli. Poflakovali jsme se po trhu, nakoupili jsme nějaké ovoce a okukovali. Také jsme tam koupili mačetu (hlavně já jsem si na ní brousil zuby už od první návštěvy trhu). Po cestě zpět jsme se zastavili na jídlo na nočním trhu, který už mezitím začal. A pak už jsme šli na kutě, ráno brzy vstáváme, abychom stihli autobus do Luang Prabang.