Brzo ráno vyrážíme do Wadi Bin Hammad. To je jedno z údolí s potoky stékajícími do Mrtvého moře. Oproti mnohem známějšímu Wadi Mujib to (asi) není tak dobrodružné, ale zase sem můžete jít sami a bez průvodce.

Hledání údolí bylo trochu náročné, protože mapy jsou nepřesné a ani tu nemají cedule s názvem města, do kterého vjíždíte. Když už se nám podařilo najít odbočku z hlavní silnice, nastalo další dobrodružství s hledáním cesty do kaňonu.

Cesta údolím Hammad

Cesta údolím začíná u horkých pramenů. Tady zaplatíte vstup 5JD na osobu a je tu i nějaké zázemí jako záchod a snad i čaj by vám uvařili. Jsou tu i bazény s horkou vodou z pramenů. Cesta údolím vede v podstatě potokem, který údolím teče, takže si vezměte obuv vhodnou do vody. Díky teplým pramenům má potok velmi příjemnou teplotu. Kaňon se zužuje a rozšiřuje, jsou tu kusy vegetace vysící ze stěn kaňonu a tůňky, ve kterých se dá koupat. Jinak je potok celkem mělký. Soutěskou jsme došli až k místu, kde potok vytvořil v podstatě přírodní tunel a vodopád nám zabránil v dalším postupu. Tak jsme se otočili a šli zpět. Ale Wadi Bin Hammad rozhodně stojí za projití. Pokud se přes vodopád dostanete, měl by údajně jít vodopád projít až k Mrtvému moři.

Cesta do NP Dana

Po návratu jsme se vykoupali v horkých pramenech, i když na mě v tomto počasí trochu moc horkých. Pak jsme nasedli do auta a vyrazili do rezervace Dana. Tam jsme to stihli akorát se západem slunce. Překvapivě tu zas byly plné hotely, ale nakonec se pro nás jeden pokoj našel. Asi by bylo vhodné si hotely rezervovat přes internet, ale to by znamenalo mít neměnné plány a to po nás nikdo nemůže chtít. Tentokrát nás stál pokoj i se snídaní a večeří 30JD.